92 C 171/2025-49 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se smluvními úroky a úroky z prodlení specifikovanými ve výroku II tohoto rozsudku.2. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, , což však neučinil, neboť dosud uhradil jen částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se k nařízenému jednání nedostavil, soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal v jeho nepřítomnosti.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se pak zavázal úvěr spolu s poplatky splácet ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny v hotovosti současně s podpisem smlouvy.5. Z výpisu úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr provedl pouze dvě úhrady, když dne , datum, uhradil částku , částka, a dne , datum, uhradil částku , částka, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příloh, ve spojení s potvrzením o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .7. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky.8. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , náklady na nájemní bydlení má ve výši , částka, měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady vynaloží částku , částka, měsíčně a ze mzdy je mu sráženo , částka, .9. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl od , datum, zaměstnán u společnosti , právnická osoba, se sjednanou mzdou ve výši , částka, hrubého. Z výplatních pásek byl zjištěn čistý příjem žalovaného v , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , částka, , v lednu , Anonymizováno, ve výši , částka, a v únoru , Anonymizováno, ve výši , částka, , s tím, že ze mzdy byly žalovanému prováděny exekuční srážky ve výši zhruba , částka, .10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.11. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „z. s. ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele.13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 75 z. s. ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že při uzavírání smlouvy důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. že ji posoudila její právní předchůdkyně). Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti prověřila příjmy žalovaného, pokud však jde o výdaje, tyto nijak prověřovány nebyly, právní předchůdkyně vycházela pouze z žalovaným uvedených tvrzení. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).17. V posuzovaném případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho výdajů, aniž by si výdaje žalovaného jakkoli ověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například nájemní smlouvu a inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Nadto právní předchůdkyně žalobkyně z doložených listin měla informace o tom, že příjem žalovaného je podprůměrný a ze mzdy jsou mu prováděny poměrně vysoké exekuční srážky, což mělo nepochybně vzbudit pochybnost o platební morálce žalovaného. Přesto byl úvěr bez dalšího poskytnut. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z. s. ú., když zcela rezignovala na prověření možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvu o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.18. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § , Anonymizováno, o. z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.19. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky , částka, a vrácení částky , částka, , co do rozdílu těchto částek, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že celou jistinu žalobkyni zaplatil, což však neučinil. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.20. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 87 odst. 1, 2 z. s. ú., když s ohledem na pasivitu žalovaného nebylo zjištěno, jaká lhůta by byla přiměřená možnostem žalovaného, a proto soud určil takovou lhůtu, která odpovídá obecné lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný měl ve věci větší úspěch (příslušenství pohledávky bylo kapitalizováno ke dni vydání rozsudku) a měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Protože mu však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.