1 C 291/2020-68 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech dne 9. 9. 2020 domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku 10 042 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 760,71 Kč od 14. 9. 2018 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 7 099,69 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 13. 7. 2017. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezúčelový bezhotovostní úvěr ve výši 11 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za vyhodnocení a správu úvěru, poplatek za uzavření smlouvy a sjednání úvěru, a inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek v jeho bydlišti ve 14 splátkách, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 13. 9. 2018. Převzetí částky 11 000 Kč žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě o úvěru dne 13. 7. 2017. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas a je v prodlení s úhradou částky 10 042 Kč. Žalobkyně uplatnila též nárok na smluvní pokutu, kterou vyčíslila částkou 7 099,69 Kč. Svoji aktivní legitimaci v řízení žalobkyně odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřenou mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] ze dne 11. 12. 2019 a smlouvy postupní ze dne 26. 5. 2020 uzavřenou mezi [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k dobrovolnému zaplacení. Podáním ze dne 20. 12. 2020 doplnila žalobkyně žalobní tvrzení tak, že žalovaná částka 10 042 Kč je nesplacenou jistinou poskytnutého úvěru a současně rozšířila žalobní návrh o nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 4 281,29 Kč ročně od 14. 9. 2018 do zaplacení a o nárok na zaplacení smluvního úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 10 042 Kč od 14. 9. 2018 do zaplacení. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 22. 12. 2020, které nabylo právní moci 15. 1. 2021, soud rozšíření žaloby připustil. Nadále je tak předmětem řízení nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 042 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 10 042 Kč od 14. 9. 2018 do zaplacení, nárok na zaplacení smluvního úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 10 042 Kč od 14. 9. 2018 do zaplacení a nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 099,69 Kč. Podáním ze dne 6. 1. 2021 žalobkyně doplnila žalobní tvrzení, když uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru jak rešeršemi v centrální evidenci exekucí, tak i doklady o příjmech a výdajích žalovaného a dospěl k závěru, že jeho volné zdroje činí 9 914 Kč a je tak plně schopen platit měsíční splátku ve výši 1 428 Kč. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den 3. 2. 2021. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil a svoji neúčast nijak neomluvil. Žalobkyně se k jednání nedostavila a svoji neúčast omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 7. 2017 zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok v celkové výši 1 059 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 783 Kč, a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti částku 2 750 Kč Celkem se zavázal zaplatit věřiteli částku 19 992 Kč a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 428 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka v následujícím měsíci až do úplného splacení celkové dlužné částky. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána v délce 14 měsíců. Finanční prostředky z úvěru byly žalovanému vyplaceny v den podpisu smlouvy v hotovosti v místě bydliště žalovaného. Z odstavce smlouvy„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“ vyplývá ujednání o zápůjční úrokové sazbě při splatnosti 14 měsíců 15 % p.a. a RPSN 252,65 %. Současně je v tomto odstavci uvedeno, že zápůjční úroková sazba představuje pevnou úrokovou sazbu, která může být měněna výhradě písemným dodatkem ke smlouvě. Úrok je počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. Součástí smlouvy je ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je v prodlení a to za každý den prodlení. 4. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán s příjmem ve výši 17 000 Kč a jeho náklady na bydlení činily 4 086 Kč a ostatní náklady jako doprava, jídlo, osobní náklady činily 3 000 Kč měsíčně a současně neměl žádnou vyživovací povinnost. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplynulo zjištění, že žalovaný požadoval úvěr ve výši 11 000 Kč a byl dopředu seznámen s tím, jakou částku v souvislosti s poskytnutím tohoto úvěru zaplatí. Výslovně je zde uvedeno, že doba trvání spotřebitelského úvěru činí 14 měsíců; celková částka k zaplacení, zahrnující úrok i náklady spojené s poskytnutím a vyhodnocením úvěru a inkasní poplatek, činí 19 992 Kč. Z formuláře dále vyplývá, že za opožděné platby bude účtován úrok z prodlení v zákonné výši ze splatné, avšak nezaplacené částky a dále je též uvedena povinnost v případě prodlení hradit smluvní pokutu 0,1 % ze splatné, avšak nezaplacené částky denně a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou upomínku či oznámení věřitele. Úvěruschopnost žalovaného věřitel hodnotil na základě údajů, které žalovaný sdělil v žádosti o úvěr ze dne 13. 7. 2017, výplatních lístků, dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 9. 3. 2017, výpisů z centrální evidence exekucí a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. 5. Z postupních smluv bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO] postupní smlouvou ze dne 11. 12. 2019 a následně byla touto společností postoupena žalobkyni postupní smlouvou ze dne 26. 5. 2020 O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn postupitelem dne 24. 7. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 11 021,32 Kč jako pohledávky po lhůtě splatnosti a smluvní pokuty ve výši 6 828,56 Kč. Výzva byla odeslána právním zástupcem žalobkyně dle poštovního podacího lístku dne 27. 7. 2020. 6. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce uzavřel, že mezi smluvními stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když podklady opatřené žalobkyní o příjmech a výdajích žalovaného nevzbuzují pochybnosti o jeho schopnosti požadovaný úvěr splatit. Původní věřitel vystupoval v rámci sjednávání těchto smluv v postavení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku (ust. § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.) a dlužník naopak v postavení spotřebitele (ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb.). Soud proto smlouvu o úvěru ze dne 13. 7. 2017 kvalifikoval jako smlouvu spotřebitelskou, na kterou se vztahuje úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný převzal ve smlouvě uvedenou finanční hotovost, kterou se zavázal sjednaným způsobem splácet, avšak dohodnuté splátky řádně nehradil. Ke dni podání žaloby se staly splatnými veškeré sjednané splátky. Soud shledal důvodný nárok žalobkyně na vrácení nesplacené jistiny včetně nesplacených částí sjednaných poplatků (zahrnující i úrok). Žalobkyně tento nárok nabyla postoupením pohledávky. Žalovaný, který se k jednání nedostavil, žádnou námitku proti nároku žalobkyně neuplatnil. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 042 Kč v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. ve výši stanovené ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. počínaje dnem 14. 9. 2018, když, provedené důkazy jsou oporou pro závěr, že poslední sjednaná splátka úvěru měla být zaplacena do 13. 9. 2018. Soud neshledal důvodný nárok žalobkyně na zaplacení do úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení, který uplatnila po podání žaloby formou jejího rozšíření podáním ze dne 20. 12. 2020, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když z obsahu předložených důkazů učinil skutkový závěr, že úroky za poskytnutí úvěru byly sjednány pevnou částkou za celou dobu, na kterou byl úvěr žalovanému poskytnut. V posuzovaném případě z výslovného textu žalobkyní předložené smlouvy, kterou žalovaný podepsal, a rovněž tak i z jím podepsaného formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vyplývá celková dlužná částka, kterou je žalovaný na základě této smlouvy povinen zaplatit. Tato částka pak zahrnuje i úrok. Z žádného ujednání obsaženého ve smlouvě, tj. ani