12 C 285/2020-56 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 20 540 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, provozuje i služby poskytované třetími osobami neboli služby třetích stran. Svým podáním ze dne [datum] vzala zpět návrh v částce 8 163 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s ohledem na to, že tato částka byla cenou za poskytování telekomunikačních služeb, navrhla, aby v této části soud řízení zastavil a věc postoupil k rozhodnutí příslušnému orgánu. Okresní soud v Lounech usnesením č.j. 12 C 285/2020 – 74 ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci [datum], řízení v částce 8 163 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10.3.2016 do zaplacení zastavil, dále zastavil řízení i o zákonný úrok z prodlení z částky 12 377 Kč od 10.3.2016 do 16.8.2016 a rozhodl, že po právní moci usnesení o zastavení řízení, bude řízení ohledně částky 8 163 Kč se zákonným úrokem z prodlení postoupeno Českému telekomunikačnímu úřadu jako orgánu příslušnému věc projednat a rozhodnout. 2. Předmětem tohoto řízení tedy zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky 12 377 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17.8.2016 do zaplacení a náklady řízení. 3. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] na základě objednávky služeb Účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly též Všeobecné podmínky společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], a kupní smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému ke koupi koncové zařízení, a žalovaný se zavázal k úhradě kupní ceny formou splátek dle splátkového kalendáře, a to zařízení [zařízení] [příjmení] [příjmení] [příjmení] v ceně 2 301 Kč (celkem 4 602 Kč), kdy část ve výši 1 380 Kč měl žalovaný splácet měsíčními splátkami ve výši 60 Kč. Dodatkem ke smlouvě [číslo] byla [datum] sjednána koupě koncového zařízení [zařízení] [anonymizována čtyři slova] v ceně 6 999 Kč, kterou měl žalovaný splácet měsíčními splátkami ve výši 300 Kč. Dodatkem k účastnické smlouvě [číslo] pak byla sjednána koupě koncového zařízení [zařízení] [anonymizována čtyři slova] v ceně 3 451 Kč, kterou měl žalovaný splácet měsíčními splátkami ve výši 150 Kč. 4. Žalovaný neuhradil fakturu [číslo] ze dne 20. 2. 2016 za období od 20. 1. 2016 do 19. 2. 2016 se splatností do 9. 3. 2016 ve výši 756 Kč za platební služby a 510 Kč jako splátku zařízení, celkem 1 266 Kč, dále splátky koncových zařízení, platební služby, zprostředkovatelské služby, smluvní pokuty ve vyúčtování [číslo] ze dne 20. 3. 2016 za období od 20. 2. 2016 do 19. 3. 2016 se splatností do 7. 4. 2016 ve výši 756 Kč za platební služby, 99 Kč za zprostředkovatelské služby, 570 Kč jako splátku zařízení a 1 150 Kč jako pokutu, celkem 2 575 Kč, dále nezaplatil za platební služby a smluvní pokuty ve vyúčtování [číslo] ze dne 20. 4. 2016 za období od 20. 3. 2016 do 19. 4. 2016 se splatností do 9. 5. 2016 ve výši 756 Kč za platební služby a 1 150 Kč jako pokutu, celkem 1 906 Kč, porušil tak své povinnosti ze splátkového kalendáře a žalobkyně proto v souladu s ujednáním ve splátkovém kalendáři zesplatnila zbývající splátky žalovaného fakturou [číslo] ze dne 2. 8. 2016 se splatností do 16. 8. 2016 v celkové výši 6 630 Kč. Částka, která měla být prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení zaplacena, je za dané zúčtovací období uvedena v samostatné části pravidelného vyúčtování, odděleně od služeb elektronických komunikací. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil shora uvedené faktury, byla mu dne 19. 7. 2019 zaslána předžalobní upomínka. Celková dlužná částka požadovaná žalobkyní činí 12 377 Kč, sestávající se z částek 1 266 Kč, 2 575 Kč, 1 906 Kč, 6 630 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ji neuhradil, uplatnila žalobkyně svůj návrh u soudu. 5. Pokud se týká pravomoci soudu rozhodnout v této části věci, tuto soud opírá o názor, že plnění z titulu kupní smlouvy ke koncovému zařízení není cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací podle § 64 zákona o elektronických komunikacích. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu č. j. KONF 100/2011-24 ze dne 6. 3. 2012, který v obdobné věci rozhodl o pravomoci soudu. A dále o názor, že podle ustanovení § 2 písm. n) zák. č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, tyto služby„ obsahu…“ jsou sice poskytovány prostřednictvím sítě či služeb elektronických komunikací, ale nejsou to služby elektronických komunikací. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu č. j. KONF 5/2011-12 ze dne 20. 4. 2011, který v obdobné věci rozhodl o pravomoci soudu. 6. V dané věci bylo z provedených důkazů zjištěno a prokázáno, že v jednotlivých fakturách byly vyúčtovány částky platebních transakcí a splátky koncových zařízení v celkové výši 12 377 Kč, a to ve fakturách [číslo] ze dne 20. 2. 2016 ve výši 1 266 Kč, [číslo] ze dne 20. 3. 2016 ve výši 2 575 Kč, [číslo] ze dne 20. 4. 2016 ve výši 1 906 Kč a [číslo] ze dne 2. 8. 2016 ve výši 6 630 Kč, nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni tuto částku uhradil. 7. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud po stránce právní a dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný. Pokud se týká pravomoci soudu rozhodovat v této věci, vycházel soud ze shora uvedených názorů Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2011 6. 3. 2012. Podle všeobecných podmínek žalobkyně, které jsou součástí smlouvy, je k výběru cen za shora uvedené služby oprávněna žalobkyně v rámci pravidelného vyúčtování. Cena za tyto služby byla vyúčtována v rámci vyúčtování, nebylo prokázáno, že by je žalovaný uhradil, a proto soud návrhu vyhověl, pokud se týká jistiny (§ 1746 odst. 2, § 1751 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb.). Výše měsíčních splátek za koncové zařízení byla vyúčtována v rámci vyúčtování, nebylo prokázáno, že by je žalovaný uhradil, a proto soud návrhu vyhověl, pokud se týká jistiny, když ve smyslu § 2079 a následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva a žalovaný nesplnil své povinnosti vyplývající z kupní smlouvy. 8. Soud vyhověl návrhu, i pokud se týká požadovaného příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení od 17. 8. 2016 do zaplacení, ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012, když jeho výše byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 779,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 822 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 540 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 970 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 750 Kč ve výši 1 207,50 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).