14 C 143/2021-29 — Okresní soud v Lounech

1. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 2. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení výše uvedené částky s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo: [číslo] ze dne [datum], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný byl zavázán dluh splácet v 72. měsíčních splátkách po 1 239,56 Kč. Žalovaný však dluh nehradil a právní předchůdkyně žalobkyně byla nucena dluh prohlásit dopisem ze dne 24.2.2020 za splatný v celé výši. Žalovaná částka sestává z dluhu na jistině ve výši 45 803,08 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 3 507,24 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 960 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 789,91 Kč a dále úroku z prodlení a smluvního úroku, specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku. K výzvě soudu žalobkyně prokázala, že řádně zkoumá úvěry-schopnost žalovaného. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. 3. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaným byla uzavřena nepochybně řádně a platně smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal dluh splatit za podmínek specifikovaných ve smlouvě o úvěru uzavřené dne [datum]. Žalobkyně prokázala, svá tvrzení příslušnou úvěrovou smlouvou, úvěrovými podmínkami žalobkyně, splátkovým kalendářem i předžalobní výzvou k plnění, ze které má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc vyřešit smírnou cestou. Především však je nutné zdůraznit, že právní předchůdkyně žalobkyně důsledně zkoumala úvěry-schopnost žalovaného, a to v žalovaným podepsané žádosti o úvěr, ze které jednoznačně vyplývá výše jeho příjmu i skutečnost, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy řádně zaměstnán. 4. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že mezi úvěrující a žalovaným byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které mu byla poskytnuta předmětná částka, ze které však uhradil žalovaný pouze minimální část. Soudu tak nezbylo než návrhu žalobkyně vyhovět, a to i ohledně požadovaných úroků z prodlení, které jsou požadovány řádně v zákonné výši. 5. Soud vyhověl návrhu, i pokud se týká požadovaného příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012, když jeho výše byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a dále dohodnutého úroku. 6. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 089 Kč, setávající ze zaplaceného soudního poplatek ve výši 1 911 Kč, dále odměnu za zastoupení advokátem v částce 1 500 Kč v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. b) bod 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. (tři úkony právní služby po 500 Kč – převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) 3 režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně prokázal, že je jejím plátcem. Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na uhrazení náhrady nákladů řízení ve výši 13 962,6 Kč, když v tomto případě se jedná o formulářovou žalobu a soud by se tak dostavl do rozporu se zavedenou judikaturou.