14 C 209/2021-22 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku výše uvedenou s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] prostřednictvím elektronickými prostředky komunikace. Žalobkyně sjednala s žalovaným poskytnutí úvěru v částce 3 000 Kč a žalovaná se zavázala dluh vrátit nejpozději do [datum] s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 092 Kč, avšak k úhradě nikdy nepřistoupil. 2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být zrušen pro nemožnost jeho doručení žalovanému a soud dále ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V tomto případě účastníci řízení vyslovili s tímto postupem souhlas, když žalobkyně s tímto postupem souhlasil a i v žalobě a žalovanému bylo příslušné usnesení doručeno uložením. 4. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla skutečně uzavřena výše uvedená smlouva o úvěru [číslo] to dne [datum], když žalovaný byl zavázán uhradit úvěr ve výši 3 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 092 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného, vedeného u [právnická osoba] bylo prokázáno, že příslušná částka byla žalovanému žalobkyní poskytnuta a soudem bylo současně i zjištěno, že majitelem tohoto účtu je skutečně žalovaný. 5. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnutí peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč, když žalovaný se zavázal hradit tento dluh ve stanovené lhůtě. Nebylo však prokázáno, že žalovaný by svůj dluh hradil a soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně vyhovět v plném rozsahu. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 719 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud nemohl vyhovět návrhu na uhrazení nákladů řízení ve výši 5 119 Kč, neboť v tomto případě se jedná pouze o formulářovou žalobu a soud by se tak dostal při vyhovění této výše nákladů řízení do rozporu se zavedenou judikaturou.