7 C 116/2020-29 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným dne 17. 7. 2020 domáhala proti žalovanému zaplacení koncesionářského televizního poplatku ve výši 2 295 Kč (měsíční výše 135Kč) s příslušenstvím, který žalovaný dluží za měsíce srpen až prosinec roku 2017, za 12 měsíců rolu 2018. Žalobkyně rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 438,73Kč, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby k datu 17. 7. 2020. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Podle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 11. 2020, č. j. 7 C 116/2020-24, které nabylo právní moci, byli v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzváni účastníci, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyni bylo usnesení doručeno do datové schránky dne 12. 11. 2020. Žalovaný si zásilku připravenou k vyzvednutí dne 16. 11. 2020 v úložní době nevyzvedl a 10. dnem od tohoto dne se považuje za doručenou, dne 2. 12. 2020 byla zásilka vložena do domovní schránky užívané adresátem. Ve stanovené lhůtě se účastníci nevyjádřili, soud proto rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž nařizoval jednání. 5. Podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků-výpisu z evidence České pošty ze dne [datum] a potvrzení České pošty se žalovaný přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku v dubnu [rok] a byl identifikován spojovacím číslem SIPO [číslo] a uvedenou adresou [adresa žalovaného]. Podle specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku žalovaný nezaplatil televizní poplatek za měsíce srpen až prosinec roku 2017, za 12 měsíců rolu 2018 a kapitalizovaný zákonný úrok činí 438,73 Kč. Podle upomínek ze dne 7. 12. 2019 včetně doručenky, ze dne 21. 1. 2020 včetně doručenky, ze dne 25. 3. 2020 včetně doručenky Česká pošta, s. p. jménem žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky za televizní poplatky, výzvy byly připraveny k vyzvednutí a následně vloženy do schránky užívané adresátem. 6. Vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zákon). Žalovaný, která je držitelem televizního přijímače, byla podle § 3 odst. 1 zákona poplatníkem televizního poplatku, jehož výše činila 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona). Poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný svou zákonnou povinnost k zaplacení televizního poplatku nesplnil za shora uvedené měsíce v celkové výši 2 295 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku uhradil, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 2 295 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek za jednotlivé měsíce ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data splatnosti poplatků za uvedené měsíce do 17. 7. 2020 v celkové výši 438,73 Kč. 7. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a žádala náhradu nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek a náklady za právní zastoupení advokátem. Soud přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, a to ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a dva režijní paušály po 100 Kč jako náhradu hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1994 Sb. (§ 14b) za podání žaloby a výzvu k plnění. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů spočívající v odměně za zastoupení žalobce advokátem. Soud přihlédl ke skutečnosti, že dne 24. července 2013 byl vydán nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který se zabývá„ účelností nákladů řízení při zastoupení České televize v soudních řízeních upínajících se k určení povinnosti uhradit televizní poplatek“. Ústavní soud poukázal na svoji judikaturu, podle níž je-li stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta). Pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Ústavní soud pak ve vztahu k České televizi uvedl, že se ztotožňuje se závěrem obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost České televize není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení má výsadní postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje, což plyne z výroční zprávy o hospodaření České televize z roku 2011, a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení do značné míry vytrácí. Ústavní soud uzavírá, že je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.