7 C 78/2021-46 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podanou žalobou se po žalované domáhá zaplacení částky 17 080 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] uzavřel se žalovanou dne 30. 5. 2016 smlouvu o půjčce [číslo]. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO] společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO]. Předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce, informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. S poskytnutými finančními prostředky se žalovaná zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaná si zvolila doplňkovou službu životního pojištění a zavázala se zaplatit poplatek ve výši 290Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 7. 2017. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 10. 6. 2016. Žalovaná uhradila celkem 610Kč. Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2018. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 17 080 Kč (sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 7 080 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 5 791,63 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 11. 7. 2017, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 6. 12. 2019), kapitalizovaný zákonný úroků z prodlení ve výši 1 949,89 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 18. 7. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po splatnosti poslední splátky do data postoupení 6. 12. 2019), úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. 2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. 4. Z listinných důkazů, a to smlouvy o půjčce ze dne 30. 5. 2016, zákaznické karty z 30. 5. 2016 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 30. 5. 2016 smlouvu o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 7 400 Kč (tj. součet úroku 1 400Kč, poplatku za administrativní činnost 2 000Kč a hotovostní inkaso splátek 4 000Kč) v celkové částce 17 690Kč v 58 týdenních splátkách po 306 Kč v hotovosti, výše výpůjční úrokové sazby činila 23,72% p. a. u varianty úhrady v 58 splátkách. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti. V kartě zákazníka k osobě žalované bylo zaškrtnuto, že vede společnou domácnost s partnerem, má pracovní poměr na dobu určitou, dvě nezaopatřené děti. Celkový příjem byl zapsán ve výši 28 763 Kč jako součet čistého příjmu žalované ve výši 21 303 Kč a státních sociálních dávek ve výši 7 460 Kč a měsíční výdaje za nájem/inkaso ve výši 4 333 Kč, za domácnost ve výši 8 000 Kč, ostatní náklady (alimenty a ostatní) ve výši 550 Kč v celkové výši 12 883 Kč. Použitelný příjem (rozdíl příjmů a výdajů) byl zapsán ve výši 15 880 Kč. V části označené jako dokumenty na ověření byl zaškrtnut údaj o výplatních páskách, nájemní smlouvě, pracovní smlouvě, výměru podpory. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, oznámení postoupení výše uvedené pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána zástupcem žalobkyně k zaplacení žalované částky výzvou ze dne 3. 9. 2020 a dle podacího lístku byla zásilka předána k poštovní přepravě dne 4. 9. 2020. 5. Soud vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje též zákon o spotřebitelském úvěru z. č. 145/2010 Sb. ve znění zákona č. 43/2013 Sb. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně vycházel při prověřování úvěruschopnost žalované z informací od žalované a z přeložených dokladů tj. výplatní pásky, nájemní smlouvy, pracovní smlouvy, výměru podpory. V zákaznické kartě uvedené výdaje nebyly žádným dokladem doloženy, pokud jde o zápis o nájmu/inkasu není zjistitelná částka připadající na nájem a na inkaso. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když z předložených listin vyplývá, že úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně ostatních výdajů, výdajů na bydlení (např. doklad SIPO). Deklarované výdaje v kartě zákazníka spojené s bydlením neodpovídají normativním nákladům na bydlení určeným pro rok 2016 na základě zákona o státní sociální podpoře a nařízení vlády č. 395/2015 Sb. V případě týdenních splátek ve výši 305 Kč představuje měsíční platba (za dobu čtyř týdnů) výdaj z domácího rozpočtu 1 220 Kč. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). 6. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o potřebě prokázat, že byla náležitě prověřovaná úvěruschopnost žalované, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil dle obsahu spisu částkou 9 390 Kč. 7. Bylo-li tedy doloženo převzetí částky žalovanou, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání uvedené částky ž