9 C 193/2021-21 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 858,47 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází ze skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o sporožirovém účtu č. [bankovní účet] s tím, že [právnická osoba] se zavázala žalovanému zřídit a vést tento účet v české měně a žalovaný se zavázal dodržovat veškeré smluvní podmínky, zejména pak udržovat na svém účtu kladný zůstatek finančních prostředků pro účely úhrady poplatků spojených se správou tohoto účtu a dalších plateb. K tomuto účtu byl dále sjednán úvěr formou kontokorentu, tj. možnosti čerpat finanční prostředky do záporného zůstatku v rámci stanoveného limitu 5 000 Kč se smluvenou úrokovou sazbou z debetního zůstatku 18,9 % ročně s tím, že žalovaný měl tedy možnost opakovaně čerpat úvěr v rámci stanoveného limitu do záporného zůstatku, který byl následně povinen řádně a včas vrátit způsobem stanoveným v úvěrové smlouvě a obchodních podmínkách poskytovatele. V průběhu smluvního vztahu pak žalovaný své závazky ze smlouvy porušil tím, že vyčerpal celý úvěrový rámec, jehož výši současně i přečerpal do záporného zůstatku a takto obdržené finanční prostředky poskytovateli řádně a včas nevrátil. [anonymizována dvě slova] proto po marném vyzývání k úhradě převedla celou pohledávku z nezaplaceného kontokorentního úvěru dne [datum] na evidenční účet pohledávek a žalovaného opět vyzvala k doplacení celého dlužného zůstatku. Žalovaný však ani poté svůj závazek ani zčásti neuhradil. Pohledávka byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ze společnosti [právnická osoba] na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Žalobkyní byl pak žalovaný opět dále vyzván k dobrovolnému splnění své povinnosti, předžalobní výzvou ze dne [datum], nicméně žalovaný na svůj závazek nic neuhradil. Žalobkyni tak nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se v průběhu celého řízení k věci samé žádným způsobem nevyjádřil a proti žalovaným nárokům nevznesl žádné námitky. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní vztah v režimu občanského zákoníku podle § 2662 a následující, na základě kterého [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytování finančních služeb, na základě které mu zřídila a vedla běžný účet v české měně a dále podle § 2395 a následující, na základě kterého [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr poskytnutý formou tzv. kontokorentu, na základě kterého pak žalovaný vyčerpal celý úvěrový rámec 5 000 Kč a současně tento rámec i přečerpal do nepovoleného zůstatku tak, že následně ke dni postoupení pohledávky činila jistina 5 858,47 Kč a dále příslušenství spočívající ve smluvním úroku a úroku z prodlení. Žalovaný tak porušil své povinnosti plynoucí ze smlouvy o běžném účtu a ze smlouvy o úvěru, když vyčerpal částku do nepovoleného debetu společně s celým úvěrovým rámcem a tuto částku pak poskytovateli úvěru řádně a včas nevrátil. Soud má rovněž za prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně v tomto řízení a současně i to, že žalovaný svůj závazek nesplnil ani zčásti současné žalobkyni. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud za to, že nárok žalobkyně je dostatečně prokázán, a to i za situace, kdy se žalovaný v průběhu řízení k záležitosti nijak nevyjádřil a nevznesl proti uplatněnému nároku žádné námitky, kterými by se soud měl zabývat. Na základě výše uvedeného soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 1 489 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení. 6. Odůvodnění tohoto rozsudku se řídí ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř.