9 C 229/2021-21 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 858,66 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaná pomocí prostředků umožňujících dálkovou komunikaci požádala dne [datum] žalobkyni na jejích internetových stránkách [webová adresa] o poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč, přičemž následně došlo k vyhotovení úvěrové smlouvy po vyplnění příslušného formuláře a k jejímu podpisu elektronickou formou, a zasláním verifikační platby 1 Kč na účet žalobkyně. Tímto došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 500 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit dvěma splátkami, a sice do 12. 2. 2021 ve výši 2 810,24 Kč a do 12. 3. 2021 ve výši 2 808,05 Kč. V uvedených splátkách byly rovněž zahrnuty platby za poplatek za správu úvěru a příslušný úrok. Žalovaná však následně p obdržení úvěrové částky a jí uvedený účet svůj závazek z úvěrové smlouvy nesplnila ani zčásti, a to jak ve lhůtě splatnosti jednotlivých splátek, tak ani následně. Žalovaná se tedy tímto dostala do prodlení s řádným plněním svého závazku, což vedlo k následnému marnému upomínání ze strany žalobkyně a současně k uplatnění sankčního smluvního ujednání ohledně vzniku smluvní pokuty, kterou žalobkyně ve své žalobě vyčíslila částkou 240,66 Kč. Žalovaná ani následně po předžalobní výzvě svůj závazek ani zčásti neuhradila. 3. Žalovaná se v průběhu řízení k celé záležitosti nijak nevyjádřila a současně byla nekontaktní. 4. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl smluvní vztah podle § 2395 a následující občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, na základě kterého žalobkyně poskytla prostředky umožňujícími dálkovou komunikaci žalované úvěr ve výši 3 500 Kč a žalovaná se zavázala úvěrovou částku včetně poplatku žalobkyni řádně a včas vrátit dvěma splátkami, přičemž splatnost poslední splátky měla nastat 12. 3. 2021. V uvedené lhůtě splatnosti však žalovaná svůj závazek neuhradila, a to ani zčásti. Žalobkyně dále využila svého oprávnění planoucího z úvěrové smlouvy a vůči žalované uplatnila svůj nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou kapitalizovala částku 240,66 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla po celou dobu řízení nekontaktní, nečinná a proti žalobním nárokům nevznesla žádné námitky, vycházel soud při hodnocení věci ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a z přiložených důkazů, na základě kterých dospěl k závěru, že žalovaný nárok má oporu v připojených důkazech, přičemž nebylo prokázáno, že by žalovaná úvěrovou částku neobdržela, případně ji řádně a včas uhradila. Ze všech výše uvedených důvodů pak soud v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 1 489 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.