9 C 80/2021-18 — Okresní soud v Lounech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 199,84 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřených účastnických smluv ze dne [datum] [číslo], ze dne [datum] [číslo], ze dne [datum] [číslo], ze dne [datum] [číslo], v rámci kterých byly mezi stranami uzavřeny smlouvy k poskytování služeb elektronických komunikací, tedy služeb poskytovaných třetími osobami neboli služby třetích stran, a současně byly uzavřeny i kupní smlouvy ze dne [datum] [číslo] a ze dne [datum] [číslo] na elektronická koncová zařízení Huawei P9 Lite2017 [příjmení] za kupní cenu 7 477 Kč a [příjmení] [příjmení] [příjmení] 7 [příjmení] [příjmení] za kupní cenu 2 677 Kč, které se žalobkyně zavázala přenechat do užívání žalované a žalovaná se zavázala postupně v rámci jednotlivých vyúčtování kupní cenu splácet až do úplného zaplacení a převedení vlastnického práva. Žalovaná však vyúčtování přestala řádně hradit, čímž porušila svou povinnost vyplývající ze smluv, načež žalobkyně zbývající nesplacenou kupní cenu zesplatnila a požadovala doplacení celého zbytku kupní ceny v celkové výši 6 199,84 Kč. Žalovaná však ani po vyzývacím dopise ze dne [datum] svůj závazek vůči žalobkyni neuhradila a žalobkyni tak nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 4. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který musel být následně zrušen z toho důvodu, že se jej nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou. 5. Pokud se týká pravomoci soudu rozhodnout v této věci, tuto soud opírá o názor, že plnění z titulu kupní smlouvy ke koncovému zařízení není cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací podle § 64 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu č. j. KONF 100/2011-24 ze dne 6. 3. 2012, který v obdobné věci rozhodl o pravomoci soudu. 6. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud po stránce právní a dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni dlužnou částku uhradila. Soud proto návrhu vyhověl, pokud se týká jistiny, když ve smyslu § 2079 a následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. byly mezi účastníky uzavřeny kupní smlouvy a žalovaná nesplnila své povinnosti vyplývající z těchto kupních smluv, když se dostala do prodlení s placením vyúčtování, ve kterém byly zahrnuty i splátky za koncová zařízení, a to v období od [datum] do [datum] v celkové hodnotě 6 199,84 Kč. Za situace, kdy se žalovaná k nároku žalobkyně v průběhu řízení nijak nevyjádřila a nevznesla proti uplatněným nárokům žádné námitky, soud považuje skutková tvrzení žalobkyně o okolnostech dlužných částek za nesporná, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud přiznal žalobkyni i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit celkem částku 1 489 Kč což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.