1 C 410/2021-43 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit částku výše uvedenou s tím, že mezi žalobkyní (dříve [právnická osoba], též [právnická osoba]) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] prostřednictvím elektronickými prostředky komunikace. Žalobkyně sjednala s žalovanou poskytnutí úvěru v částce 5 000 Kč a žalovaná se zavázala dluh vrátit nejpozději do 16. 3. 2021 s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 113 Kč, avšak k úhradě nikdy nepřistoupila. 2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být zrušen pro nemožnost jeho doručení žalované a soud dále ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V tomto případě účastníci řízení vyslovili s tímto postupem souhlas, když žalobkyně s tímto postupem souhlasil a i v žalobě a žalované bylo příslušné usnesení doručeno do vlastních rukou dne 24. 1. 2022 včetně žaloby. 4. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla skutečně uzavřena výše uvedená smlouva o úvěru [číslo] to dne [datum], když žalovaná byla zavázána uhradit úvěr ve výši 5 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 113 Kč. Zprávou peněžního ústavu [právnická osoba] bylo prokázáno, že vlastníkem účtu [číslo] je žalovaná a současně i to, že dne [datum] byla na tento účet připsána částka 5 000 Kč dle úvěrové smlouvy [číslo] [právnická osoba]. 5. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnutí peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč, když žalovaná se zavázala hradit tento dluh ve stanovené lhůtě. Nebylo však prokázáno, že žalovaná by svůj dluh hradila a soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně vyhovět v plném rozsahu. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 103 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud nemohl vyhovět požadavku žalobkyně na přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 5 119 Kč, neboť v tomto případě se jedná pouze o formulářovou žalobu a soud je při rozhodování o náhradě nákladů řízení vázán ustálenou judikaturou vyšších soudů.