13 C 46/2022-69 — Okresní soud v Lounech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku výše uvedenou s tím, že původní věřitel se žalovaným uzavřel dne [datum] prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný byl zavázán původnímu věřiteli uhradit úvěr do dne [datum]. Žalobkyně specifikovala, jakým způsobem dospěla k výpočtu dlužné částky. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili k výzvě dle § 115a o. s. ř. a tímto souhlasili s projednáním bez nařízení jednání. 5. Z listin založených ve spise má soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena dne [datum] platná a účinná ode dne [datum] nepochybně řádně a platně smlouva o úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal dluh hradit do dne [datum]. Soud má za prokázané, že žalovaný byl seznámen se smluvními podmínkami z této smlouvy. Skutečnosti tvrzené žalobkyní jsou v souladu s historií dluhu předloženého žalobkyní. Z výzvy k úhradě má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou. 6. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. V tomto případě bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč, když žalovaný se zavázal uhradit tento dluh do dne [datum]. Nebylo však prokázáno, že žalovaný by svůj dluh ve výši 7 024 Kč uhradil (jistina 5 000 Kč, smluvní pokuta 1 835 Kč, náhrada nákladů na upomínání 150 Kč a náklady mimosoudního vymáhání 39 Kč), a soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně vyhovět a uložit žalovanému zaplatit shora uvedenou částku se zákonným úrokem z prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 024 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.