14 C 181/2022-34 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku uvedenou s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr v částce 20 000 Kč, přičemž žalovaný tuto částku neuhradil. Tento úvěr měl být uhrazen nejpozději do 13.12.2021, avšak žalovaný dluh nikdy neuhradil. Žalobkyně v žalobě specifikovala, jakým způsobem dospěla k výpočtu žalované částky a prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. 2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být zrušen pro nemožnost jeho doručení žalovanému a následně ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovanému bylo příslušné usnesení zdejšího soudu doručeno dne 26.9.2022 uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] nepochybně řádně a platně smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, přičemž z historii dluhu standardních informací o spotřebitelském úvěru, jakožto z potvrzení žalobkyně o provedené platbě má soud za prokázané, že skutečnosti tvrzené žalobkyní v žalobě jsou v souladu s těmito listinami. [právnická osoba] ze dne 18.8.2022 má soud za prokázané, že v době, kdy byl úvěr žalovanému poskytován, byl příslušný účet u tohoto peněžního ústavu skutečně účtem žalovaného a příslušná částka byla na tento účet skutečně připsána. Z výzvy k úhradě má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou. 4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku jsou smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. V tomto případě bylo prokázáno, že příslušná žalobkyní tvrzená částka byla žalovanému skutečně poskytnuta, avšak nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil jakoukoliv dlužnou částku nad rámec částky tvrzené žalobkyní. Soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 200 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na uhrazení náhrady nákladů řízení v částce 8 786 Kč, jak bylo požadováno v žalobě, neboť v tomto případě se jednalo o formulářovou žalobu a soud by se přiznáním takovýchto nákladů řízení dostal do rozporu se zavedenou judikaturou.