14 C 189/2021-50 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit částku uvedenou s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpala žalovaná úvěr v konečné výši odpovídající částce žalované, když tento úvěr měl být uhrazen nejpozději do 16.12.2020, avšak žalovaná dluh nikdy neuhradila. Žalobkyně v žalobě specifikovala, jakým způsobem dospěla k výpočtu žalované částky a prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. 2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být zrušen pro nemožnost jeho doručení žalované a následně nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobce se z jednání omluvil a žalované bylo předvolání k jednání doručeno uložením a žalovaná se jednání nezúčastnila. Soud proto ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 3. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne [datum] nepochybně řádně a platně smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr, přičemž z historii dluhu standardních informací o spotřebitelském úvěru, jakožto z potvrzení žalobkyně o provedené platbě má soud za prokázané, že skutečnosti tvrzené žalobkyní v žalobě jsou v souladu s těmito listinami. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum] má soud za prokázané, že v době, kdy byl úvěr žalované poskytován, byl příslušný účet u [anonymizována dvě slova] skutečně účtem žalované. Z výzvy k úhradě má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou. 4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku jsou smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. V tomto případě bylo prokázáno, že příslušná žalobkyní tvrzená částka byla žalovanému skutečně poskytnuta, avšak nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila jakoukoliv dlužnou částku nad rámec částky tvrzené žalobkyní. Soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 614 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 162 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 034,76 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na uhrazení náhrady nákladů řízení v částce 10 600 Kč, jak bylo požadováno v žalobě, neboť v tomto případě se jednalo o formulářovou žalobu a soud by se přiznáním takovýchto nákladů řízení dostal do rozporu se zavedenou judikaturou.