14 C 280/2021 — Okresní soud v Lounech

1. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 2. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení výše uvedené částky s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách dne [datum], když banka se zavázala pro žalovaného vést úče číslo [bankovní účet], přičemž banka se zavázala poskytnou žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný nepovoleně přečerpal účet v částce odpovídající částce žalované a právní předchůdce žalobkyně tak převedl dne [datum] tuto částku na nově zřízený úvěrový účet číslo: [bankovní účet], který byl prohlášen ihned za splatný. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci a současně řádně v žalobě specifikovala, jakým způsobem dospěla k výpočtu žalované částky. 3. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaným byla uzavřena nepochybně řádně a platně smlouva o bankovních produktech a službách, přičemž žalovanému byl následně poskytnut úvěr ve výši limitu do 5 000 Kč, který žalovaný přečerpal a byl zavázán dluh splatit za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Žalobkyně prokázala, svá tvrzení příslušnými listinnými důkazy, a to smlouvou o bankovních produktech a službách,dispozicemi ke smlouvě, oznámením o otevření úvěrového účtu, oznámení banky o prohlášení úvěru ze splatných, výpisem z běžného účtu žalovaného, výpisem z úvěrového účtu a předžalobní výzvou k plnění, ze které má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc vyřešit smírnou cestou. 4. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že mezi úvěrující a žalovaným byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které mu byla poskytnuta předmětná částka, ze které však uhradil žalovaný pouze minimální část. Soudu tak nezbylo než návrhu žalobkyně vyhovět, a to i ohledně požadovaných úroků z prodlení, které jsou požadovány řádně v zákonné výši. 5. Soud vyhověl návrhu, i pokud se týká požadovaného příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012, když jeho výše byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a dále dohodnutého úroku. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 374,28 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).