14 C 306/2021-28 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit částku uvedenou s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být uhrazen nejpozději do 8.6.2018, avšak žalovaný dluh nikdy neuhradil. Žalobkyně v žalobě specifikovala, jakým způsobem dospěla k výpočtu žalované částky a prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. 2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být zrušen pro nemožnost jeho doručení žalovanému a následně soud věc rozhodl za splnění podmínek dle ustanovení § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovanému bylo dne 13.12.2021 doručeno uložením usnesení Okresního soudu v Lounech k postupu podle ustanovení § 115a o.s.ř. Žalovaný se však ve lhůtě ani později ve věci nijak nevyjádřil. 3. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] nepochybně řádně a platně smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, přičemž z historii dluhu standardních informací o spotřebitelském úvěru, jakožto z potvrzení žalobkyně o provedené platbě má soud za prokázané, že skutečnosti tvrzené žalobkyní v žalobě jsou v souladu s těmito listinami. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne 27.1.2022 má soud za prokázané, že žalovanému byla příslušná částka ve výši 4 000 Kč skutečně na jeho účet poskytnuta. Z výzvy k úhradě má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou. 3. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku jsou smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. V tomto případě bylo prokázáno, že příslušná žalobkyní tvrzená částka byla žalovanému skutečně poskytnuta, avšak nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil jakoukoliv dlužnou částku nad rámec částky tvrzené žalobkyní. Soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět. 4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 701 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).