14 C 87/2022 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení výše uvedené částky s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo: [číslo] ze dne [datum], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 30 000 Kč, přičemž banka otevřela žalovanému úvěrový účet za tímto účelem číslo: [číslo]. Žalovaný však nesplatil jistinu úvěru ve výši 19 609,51 Kč a nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 905, 401 Kč, přičemž banka byla nucena prohlásit úvěr za splatný, a to ke dni 31.7.2021. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. 2. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který však byl nucen zrušit pro nemožnost jeho doručení žalovanému a následně nařídil jednání na den 27.10.2022, ze kterého se žalobce omluvil a žalovanému bylo doručeno uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Za této situace soud ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., když soud jednal v nepřítomnosti účastníků řízení a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 3. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaným byla uzavřena nepochybně řádně a platně smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal dluh splatit za podmínek specifikovaných ve smlouvě o úvěru uzavřené dne [datum]. Žalobkyně prokázala, svá tvrzení příslušnou úvěrovou smlouvou, úvěrovými podmínkami žalobkyně, splátkovým kalendářem i předžalobní výzvou k plnění, ze které má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc vyřešit smírnou cestou. Především však je nutné zdůraznit, že právní předchůdkyně žalobkyně důsledně zkoumala úvěry-schopnost žalovaného, a to v žalovaným podepsané žádosti o úvěr, ze které jednoznačně vyplývá výše jeho příjmu i skutečnost, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy řádně zaměstnán. 4. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že mezi úvěrující a žalovaným byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které mu byla poskytnuta předmětná částka, ze které však uhradil žalovaný pouze minimální část. Soudu tak nezbylo než návrhu žalobkyně vyhovět, a to i ohledně požadovaných úroků z prodlení, které jsou požadovány řádně v zákonné výši. 5. Soud vyhověl návrhu, i pokud se týká požadovaného příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012, když jeho výše byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a dále dohodnutého úroku. 6. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, setávající ze zaplaceného soudního poplatek ve výši 800 Kč, dále odměnu za zastoupení advokátem v částce 900 Kč v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. b) bod 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. (tři úkony právní služby po 300 Kč – převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) 3 režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně prokázal, že je jejím plátcem. Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na uhrazení náhrady nákladů řízení ve výši 8 786 Kč, když v tomto případě se jedná o formulářovou žalobu a soud by se tak dostal do rozporu se zavedenou judikaturou.