7 C 151/2021-72 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou a jejím doplněním domáhala po žalované zaplacení částky 129 062,31 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovanou byla dne 18. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy banka poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 829,20 Kč, a to počínaje dnem 10. 1. 2018, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků, úvěr byl úročen sazbou 13,90 % p. a.. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. [příjmení] prohlásila úvěr dopisem ze dne 14. 4. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byla žalovaná k tomuto dni v prodlení se splátkou, porušila svoji splátkovou povinnost dle smlouvy o úvěru. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 126 634,31 Kč smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 6 068,19 Kč (úrok, který žalovaná měla zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách) smluvní poplatky ve výši 2 428Kč (poplatky za pojištění, poplatky za upomínku, poplatek za zesplatnění), úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 8 004,59 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 126 634,31 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 13,90 % p. a. z částky 126 634,31 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 byla postoupena pohledávka žalobkyni. [příjmení] posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů poskytnutých žalovanou, která uvedla čistý příjem ve výši 30 000Kč, na bankovní účet žalované přicházel příjem ve výši 14 910 Kč. Dále vycházela z historických dat Českého statistického úřadu, pokud jde o výdaje. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná měla v době podání žádosti závazky v celkové měsíční výši 1 230,70 Kč, dle externích zdrojů měla žalovaná závazky v celkové měsíční výši 8 621 Kč. [příjmení] konsolidovala jeden interní závazek a dva externí závaky žalované úvěrem ve výši 150 000 Kč se splátkou 2 597,20 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 67 898,67 Kč. Žalované byla zaslaná předžalobní výzva. 2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a žalované, která se k jednání nedostavila ani se neomluvila. 4. Z žádosti o úvěr, konsolidace půjček ze dne 18. 12. 2017, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet konsolidace půjček ze dne 18. 12. 2017, všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 10. 2017, základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od 1. 8. 2017, sazebníku poplatků, platební historie soud zjistil, že se banka jako věřitel zavázala poskytnout žalované jako klientovi úvěr do výše 150 000 Kč účelově na úplnou úhradu dluhů ve výši 19 302,11 Kč u společnosti [právnická osoba], ve výši 38 416,98 Kč u banky evidovaný na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], ve výši 25 000 Kč u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a zbývající část jistiny úvěru byla neúčelová, sjednaná výše úrokové sazby činila 13,9 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních anuitních splátkách včetně pojištění v 96 splátkách po 2 829,20 Kč. Dle produktových podmínek je banka oprávněna prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné ke dni uvedenému v prohlášení v případě, že klient bude v prodlení se splněním jakékoli pohledávky vůči bance. V žádosti o úvěr ze dne 18. 12. 2017 žalovaná uvedla, že žije u rodičů, je svobodná, má uzavřený pracovní poměr na dobu určitou od 2. 9. 2016 do 30. 8. 2018, průměrný čistý měsíční příjem ve výši 14 910Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 30 000Kč. Hlavní příjem byl zjištěn z běžného účtu. Podle platební historie byl celý úvěr čerpán dne 18. 12. 2017 a nebyl řádně splácen, uhradila částku 67 898,67Kč. Dopisem ze dne 16. 4. 2020 banka prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 14. 4. 2020 a žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 30. 4. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021a poštovního podacího archu ze dne 4. 2. 2021 soud zjistil, že banka postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni a postoupení oznámila žalované. Dopisem ze dne 23. 2. 2021 podaným dle podacího listu dne 24. 2. 2021 k poštovní přepravě byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. 5. V posuzovaném případě byla mezi bankou a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny s ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Již ze samotných skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že nebyly zkoumány faktické výdaje žalované, když bylo vycházeno z historických dat Českého statistického úřadu. Není zřejmé, zda, u jakých dokladů a s jakým výsledkem byly prověřovány celkové měsíční příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč. Žalovaná, která deklarovala příjem ve výši 14 910 Kč, pak měla v době podání žádosti uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do 30. 8. 2018 a úvěr s ohledem na počet splátek měla splácet několik let po uplynutí doby pracovního poměru na dobu určitou. [příjmení] dostatečně nezohlednila tuto skutečnost, když z důkazů nelze učinit závěr o schopnosti žalované úvěr splácet po skončení pracovního poměru případně její majetkové poměry v následujícím období. Úvěruschopnost nebyla prověřována řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. [příjmení] jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohot