7 C 210/2021-48 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu a doplnění žaloby, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 15. 4. 2019, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 200 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 8. 6. 2020. Uhradila částku 2 800 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení jistiny ve výši 6 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 2 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 699,10 Kč (úrok ve výši 18,98 % ročně z dlužné jistiny od 9. 6. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 368,33 Kč (z dlužné jistiny od 9. 6. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021), úroků ve výši 18,98% ročně z jistiny od 16. 1.2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně z jistiny od 16. 1.2021 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované týkající se jejich rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, které byly zapsány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě, jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaná se k jednání nedostavila. 4. Ze smlouvy [anonymizováno] - smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 15. 4. 2019 [číslo] bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle kterých byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 10 800 Kč, která zahrnuje částku 6 000 Kč, úrok ve výši 1 200 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit uvedenou celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 180 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala poskytnutou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021, podacího lístku vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Výzvou k plnění ze dne 13. 5. 2021 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne 15. 14. 2019 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z dokladu o přiznání mateřské, nájemní smlouvy, jako zdroj příjmů je zaškrtnut údaj mateřská, kdy žalovaná potvrdila příjem ve výši 19 800Kč zahrnující státní podporu ve výši 7 600 Kč a 500 Kč, další příjmy ve výši 11 700 Kč a výdaje na nájem/inkaso, energie ve výši 3 200 Kč, osobní výdaje ve výši 12 500 Kč, celkem výdaje ve výši 15 700 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 4 100 Kč (rozdíl příjmy-výdaje). Žalovaná potvrdila nájemní bydlení, domácnost užívanou s partnerem, jedno nezaopatřené dítě. Dle smlouvy o nájmu a evidenčního listu ze dne 22. 10. 2018 činila celková měsíční úhrada 2 602 Kč, z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 8. 20. 2019 bylo žalované přiznáno porodné ve výši 10 000 Kč, přídavek na dítě ve výši 500 Kč od 8. 12. 2018. 5. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky 6 000 Kč. Žalovaná částky převzala v hotovosti a zavázala se je vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky, odměnou za administrativní činnost, náklady za hotovostní inkaso celkovou dlužnou částku ve výši 10 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto jsou spotřebitelské smlouvy odporující § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požad