7 C 92/2022-22 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalované zaplacení koncesionářského televizního poplatku ve výši 2 970 Kč (měsíční výše 135 Kč) s příslušenstvím, který žalovaná dluží za měsíce únor až prosinec 2020 a leden až listopad 2021. Žalobkyně rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 305,68 Kč, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby k datu 15. 2. 2022. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Podle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 24. 6. 2022, č. j. 7 C 92/2022 - 15, které nabylo právní moci, byli v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzváni účastníci, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyni bylo usnesení doručeno do datové schránky dne 20. 6. 2022. Žalovaná si zásilku připravenou k vyzvednutí dne 22. 7. 2022 v úložní době nevyzvedla a 10. dnem od tohoto dne se považuje za doručenou. Ve stanovené lhůtě se účastníci nevyjádřili, soud proto rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž nařizoval jednání. 5. Podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum] a dodejky, předžalobní výzvy ze dne [datum], specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení se žalovaná přihlásila do evidence poplatníků televizního poplatku v [datum] [rok] a byla identifikována spojovacím číslem SIPO [číslo] a uvedenou adresou [adresa žalovaného]. Podle specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku žalovaná nezaplatila televizní poplatek za měsíce únor až prosinec 2020 a leden až listopad 2021 a kapitalizovaný zákonný úrok činí 305,68 Kč. Podle předžalobní upomínky ze dne 10. 12. 2021 včetně dodejky byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky za televizní poplatky, výzva byla připravena k vyzvednutí. 6. Vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zákon). Žalovaná, která je držitelem televizního přijímače, byla podle § 3 odst. 1 zákona poplatníkem televizního poplatku, jehož výše činila 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona). Poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná svou zákonnou povinnost k zaplacení televizního poplatku nesplnila za shora uvedené měsíce v celkové výši 2 970 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku uhradila, soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 2 970 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek za jednotlivé měsíce ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data splatnosti poplatků za uvedené měsíce do 15. 2. 2022 v celkové výši 305,68 Kč. 7. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a žádala náhradu nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek a náklady za právní zastoupení advokátem. Soud přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, a to ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a dva režijní paušály po 100 Kč jako náhradu hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1994 Sb. (§ 14b) za podání žaloby a výzvu k plnění. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů spočívající v odměně za zastoupení žalobce advokátem. Soud přihlédl ke skutečnosti, že dne 24. července 2013 byl vydán nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který se zabývá„ účelností nákladů řízení při zastoupení České televize v soudních řízeních upínajících se k určení povinnosti uhradit televizní poplatek“. Ústavní soud poukázal na svoji judikaturu, podle níž je-li stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta). Pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Ústavní soud pak ve vztahu k České televizi uvedl, že se ztotožňuje se závěrem obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost České televize není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení má výsadní postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje, což plyne z výroční zprávy o hospodaření České televize z roku 2011, a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení do značné míry vytrácí. Ústavní soud uzavírá, že je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.