9 C 11/2022-23 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 232,96 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z toho, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dne [datum] uzavřel se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které měla žalovaná možnost opakovaně čerpat finanční prostředky v rámci stanoveného limitu 35 000 Kč, ze kterého v průběhu smluvního žalovaná vyčerpala celkem částku 6 000 Kč. Následně se s řádným vrácením dostala do prodlení, když neuhradila zůstatek dluhu ve výši 1 232,96 Kč, a to ani po následných upomínkách. Pohledávka byla následně postoupena na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované řádně oznámeno. Žalovanou na doplatek úvěru nebylo ničeho zaplaceno, a proto zbývá k úhradě uvedená částka 1 232,96 Kč. S touto částkou žalovaná zůstává v prodlení, a to i po oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě. 3. K nárokům samotným, které jsou uplatněny v žalobě, se žalovaná po celou dobu řízení žádným způsobem nevyjádřila. 4. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud za prokázáno, že úvěrová smlouva byla řádně a platně uzavřena mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně podle § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru s tím, že na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr, který žalovaná vyčerpala v částce 6 000 Kč a měla jej vrátit ve lhůtě splatnosti. Soud má za to, že žalovaná byla o všech skutečnostech týkajících se spotřebitelské smlouvy náležitě informována, neboť jí byly dány k dispozici veškeré detailní informace, které vyžaduje zákon 257/2016 Sb. Dále ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a absence jakéhokoliv vyjádření ze strany žalované, má soud za prokázáno, že žalovaná úvěrovou částku ve lhůtě splatnosti ani později zcela neuhradila, a to jak původnímu poskytovateli úvěru, tak i současné žalobkyni a zůstává tak tedy v prodlení se zaplacením částky 1 232,96 Kč. S ohledem na výše uvedené tedy soud považuje skutková tvrzení v žalobě za dostatečně prokázána. Rovněž tak soud považuje za prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně v tomto řízení na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě které pak docházelo k jednotlivým dílčím postupováním pohledávek, kde je následně uvedena i pohledávka za žalovanou. Na základě výše uvedených skutečností pak tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 1 489 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.