9 C 144/2018-43 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 836 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Identita žalovaného byla řádně ověřena podmínkou příchozí platby ve výši 1 Kč z jeho účtu. Na základě takto uzavřené úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal řádně a včas vrátit společně s poplatky v souhrnné výši 546 Kč. V průběhu smluvního vztahu žalovaný předmět úvěru řádně obdržel, avšak úvěr včetně poplatků ve smluvené 30 denní lhůtě splatnosti nevrátil ani zčásti. Ze strany žalobkyně poté došlo k uplatnění nároku na smluvní pokutu, která byla kapitalizována částkou 90 Kč a v souladu s upomínáním žalovaného vznikly dále náklady ve výši 2krát 100 Kč za dvě zaslané výzvy. V průběhu řízení byl Krajským soudem v Ústí nad Labem shledán úpadek žalovaného s povolením oddlužení usnesením ze dne 30. 8. 2018, a toto bylo následně zrušeno z důvodu neplnění podmínek oddlužení usnesením ze dne 8. 3. 2022. V této souvislosti poté žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět ohledně plnění, které obdržela v rámci oddlužení, a to ohledně částky 1 911,53 Kč, o čemž bylo soudem následně pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 18. 7. 2022. 3. Žalovaný se v průběhu řízení k celé záležitosti nijak nevyjádřil a současně byl nekontaktní. 4. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl smluvní vztah podle § 2395 a následující občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, na základě kterého žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, dále pak má soud za prokázáno, že žalovaný dle úvěrové smlouvy byla povinen tento svůj závazek žalobkyni uhradit formou pravidelných měsíčních splátek společně s poplatky v celkové výši 546 Kč a současně, že v případě prodlení byla žalovaný podrobně seznámen a informován o důsledcích porušení svých smluvních povinností, zejména nezaplacení úvěrové částky včetně poplatků ve smluvené 30 denní lhůtě splatnosti. Těmito důsledky pak jsou uplatněná smluvní pokuta ve výši 3 % z dlužné jistiny ve výši 90 Kč a náhrada nákladů za upomínání ve výši 2krát 100 Kč. S ohledem na skutková tvrzení obsažená v žalobě a toho, že žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, má soud za prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení, když úvěrovou částku ani zčásti neuhradil ve lhůtě splatnosti ani poté, přičemž následně došlo až k částečné úhradě ve výši 1 911,53 Kč, které však bylo vymoženo v rámci insolvenčního řízení a o tuto částku byla poté ponížena jistina úvěru. Aktuálně tedy žalobkyně požaduje doplacení jistiny ve výši 1 924,47 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 799,67 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 924,47 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud návrh žalobkyně považuje za dostatečně prokázaný a odůvodněný a žalobě tedy v plném rozsahu vyhověl ve znění po jejím částečném zpětvzetí. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku se řídí ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. 6. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobci celkem částku 1 489 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.