9 C 184/2022-25 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobce se domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 300 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaný pomocí prostředků umožňujících dálkovou komunikaci požádal dne [datum] právního předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] formou textové SMS zprávy, kterou žalovaný potvrdil dříve vyplněný formulář na internetových stránkách, na základě čehož mu byla poskytnuta půjčka ve výši 1 300 Kč, za poplatek a žalovaná se tak zavázala celou částku zaplatit do 13. 9. 2015. Žalovaná však uvedenou půjčku nevrátila a dostala se tak do prodlení se zaplacením celé částky. Pohledávka byla následně postoupena ze společnosti [právnická osoba] na současného žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalobce se následně se svým nárokem obrátil k soudu s tím, že požaduje zaplacení pouze půjčené částky 1 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 3. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který musel být následně zrušen z toho důvodu, že se jej žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. 4. Žalovaná se v průběhu řízení k celé záležitosti nijak nevyjádřila a současně byla nekontaktní. 5. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl smluvní vztah podle § 2395 a následující občanského zákoníku a podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, na základě kterého právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 1 300 Kč společně s poplatkem. Dále pak má soud za prokázáno, že se žalovaná dostala do prodlení, když celkovou částku ani zčásti neuhradila ve lhůtě splatnosti do 13. 9. 2015 ani následně. Z přiložených důkazů pak má soud rovněž za prokázáno, že před uzavřením samotné úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem prověřila úvěruschopnost žalované. Soud má dále za prokázáno, že jednotlivé položky dlužné částky odpovídají smluvnímu ujednání tak, že právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na vrácení jistiny ve výši 1 300 Kč a poplatku za poskytnutí, přičemž v tomto řízení je nárokována pouze jistina dluhu ve výši 1 300 Kč. Dále má soud za prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně, neboť přiloženými důkazy dostatečně prokázala převod pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla po celou dobu řízení nekontaktní, nečinná a proti žalobním nárokům nevznesla žádné námitky, vycházel soud při hodnocení věci ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a z přiložených důkazů, na základě kterých dospěl k závěru, že žalovaný nárok má oporu v připojených důkazech, přičemž nebylo prokázáno, že by žalovaná úvěrovou částku neobdržela, případně je řádně a včas uhradila. Ze všech výše uvedených důvodů pak soud v plném rozsahu vyhověl. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 489 Kč, což představuje odměnu za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21% DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.