9 C 257/2022-21 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným ze dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč za poplatek v souhrnné výši 12 283 Kč, který se žalovaný zavázal řádně a včas zaplatit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaný však na svůj závazek uhradil pouze částku 2 000 Kč. Žalobkyně se v rámci podané žaloby domáhá pouze vrácení nezaplacené části poskytnutého úvěru ve výši 14 000 Kč po odečtení uhrazených 2 000 Kč, tedy částky ve výši 12 000 Kč včetně úroku z prodlení v zákonné výši od 16. 7. 2018, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední řádné splátky dle úvěrové smlouvy. Žalovaný poté dále již na svůj závazek nic neuhradil. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se k žalobě po dobu řízení žádným způsobem nevyjádřil a proti žalovaným nárokům nevznesl žádné námitky. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl smluvní vztah v režimu § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Tímto způsobem došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč po prověření jeho úvěruschopnosti. Z předložených důkazů má soud za prokázáno, že žalovanému byl úvěr řádně vyplacen. Ze skutkových tvrzení žalobkyně za absence jakéhokoliv vyjádření ze strany žalovaného pak má soud za prokázáno, že žalovaný na svůj závazek uhradil pouze částku 2 000 Kč a se zbytkem zůstal v prodlení. Žalobkyně v této žalobě požadovala pouze vrácení skutečně poskytnutých finančních prostředků po odečtení uhrazené částky 2 000 Kč, tedy má žalobkyně nárok na vrácení částky 12 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti poslední řádné splátky. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považuje soud nárok žalobkyně za dostatečně odůvodněný a prokázaný, přičemž žalovaný žádné námitky nevznesl a soud žalobě tedy v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 2 252 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.