9 C 375/2021-25 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 520 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaný pomocí prostředků umožňujících dálkovou komunikaci požádal o spotřebitelský úvěr právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] prostřednictvím internetového formuláře na stránkách [webová adresa], přičemž následně došlo k její akceptaci. Smlouva o úvěru tak byla uzavřena dne [datum] pod [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 13. 9. 2019 včetně souhrnného úroku ve výši 4 240 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s řádným vrácením poskytnutého úvěru, když tuto částku ani zčásti právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil ve lhůtě splatnosti ani následně. Ze strany poskytovatele poté došlo k uplatnění smluvně zakotveného práva na smluvní pokutu, která byla vyčíslena částkou 8 440 Kč a dále byl pak uplatněn poplatek za upomínání ve výši 100 Kč Celkem tedy dlužná částka představuje výši 28 520 Kč. Pohledávka byla následně postoupena ze společnosti [právnická osoba] na současnou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzva pak byla žalovanému zaslána [datum], avšak žalovaný ani po této výzvě svůj závazek vůči žalobkyni ani částečně nesplnil. Žalobkyni tedy nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 3. V průběhu řízení se žalovaný k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil a proti nárokům žalobkyně nevznesl žádné námitky. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů, má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní vztah v režimu občanského zákoníku podle § 2395 a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 145/2010 Sb. o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Úvěr byl poskytnut ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 24 240 Kč, a to do 13. 9. 2019. Dále že v průběhu tohoto smluvního vztahu žalovaný neuhradil na uvedený úvěr žádnou částku, a to ve lhůtě splatnosti ani následně po opakovaných výzvách ze strany poskytovatele úvěru, což vedlo rovněž k uplatnění sankčního ujednání ve smyslu smluvní pokuty, jejíž sjednání bylo učiněno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru včetně její uplatňované výše, která představuje částku 8 440 Kč. Rovněž pak částka 100 Kč za upomínání vychází ze smluvních ujednání. Dále má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost pak byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Na základě všech výše uvedených skutečností považuje soud nárok žalobkyně za oprávněný a dostatečně odůvodněný tak, že žalovaný dluží žalobkyni na jistině částku 20 000 Kč, na smluvní pokutě částku 8 420 Kč, na poplatku za upomínání částku 100 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 4 240 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 2 306,85 Kč. Dále pak má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a k tomu, že žalovaný se v průběhu řízení k celé věci nevyjádřil, považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a odůvodněný a z tohoto důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měl ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 2 589 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a soudní poplatek ve výši 1 137 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.