9 C 81/2022-34 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 181,82 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal společně se souhrnnými náklady ve výši 8 592 Kč řádně a včas vrátit formou pravidelných měsíčních splátek v jednotlivé výši 1 328 Kč. Žalovanému byl úvěr poskytnut v plné výši, nicméně žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celkové výše úvěru 18 592 Kč, když celkem zaplatil pouze částku 2 800,01 Kč. Se zbytkem úvěru tak dále zůstal v prodlení. Uvedené vedlo k tomu, že došlo k uplatnění sankčního smluvního ujednání spočívajícího ve smluvní pokutě, která byla kapitalizována částkou 2 099,01 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba] uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne [datum]. Žalovaný ani poté však svůj závazek nesplnil. Žalobkyni tedy nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný byl v průběhu celého řízení nekontaktní, nečinný a k žalobě samé se žádným způsobem nevyjádřil. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů, má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní vztah v režimu občanského zákoníku podle § 2395 a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 257/2016 Sb. o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dále že v průběhu tohoto smluvního vztahu žalovaný uhradil pouze částku 2 800,01 Kč a s dalším plněním se dostal do prodlení. Uvedené mělo za následek, kromě požadavku na doplacení zbytku úvěru i uplatnění sankčního ujednání v podobě smluvní pokuty tak, že celková dlužná částka 17 181,82 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 8 602,52 Kč, částku 6 480,29 Kč představující součet poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů za vyhodnocení úvěru, náklady na upomínání ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 099,01 Kč. Dále pak žalovaný dluží příslušenství spočívající v kapitalizovaném obchodním úroku ve výši 1 571,79 Kč a kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 474,43 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 602,52 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Dále má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost pak byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a k tomu, že žalovaný se v průběhu řízení k celé věci nevyjádřil, považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a odůvodněný a z tohoto důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobci celkem částku 2 252 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.