1 C 276/2023-58 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku výše uvedenou s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru na sporožirovém účtě č. [bankovní účet], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr až do výše 22 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s vyrovnáním záporného účtu a žalobkyni tak nezbylo, než úvěr ke dni [datum] zesplatnit, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 3.8.2022 a následně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 25 559,43 Kč a řádných a zákonných úroků z prodlení. 2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být zrušen pro nemožnost jeho doručení žalovanému a soud následně ve věci nařídil jednání na den [datum], když žalobkyně se z tohoto jednání řádně omluvila a žalovanému bylo předvolání doručeno uložením a žalovaný zůstal ve věci zcela pasivní. 3. Soud proto ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně umožnila žalovanému čerpat příslušný úvěr a z výpisů z účtů má soud za prokázané, že skutečnosti tvrzené v žalobě ohledně výše dluhu jsou v souladu s těmito listinnými důkazy. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se opakovaně pokoušela věc řešit smírnou cestou, a to dopisem ze dne 21.6.2022, dopisem, který byl současně zesplatněním úvěru ze dne [datum] a další výzvou k úhradě ze dne 28.3.2023. Žalovaný však zjevně zůstal ve věci stejně tak jako k celému soudnímu řízení pasivní. V neposlední řadě soud vedl dokazování k otázce posouzení úvěruschopnosti klienta, když má za prokázané, že žalobkyně se touto otázkou řádně zabývala a úvěruschopnost klienta posuzovala, jak vyplývá z listiny založené ve spise. 4. Na základě výše uvedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne [datum] nepochybně řádně a platně smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 22 000 Kč, avšak nebylo prokázáno, že žalovaný příslušný dluh uhradil, a to ani po opakovaných výzvách žalobkyně. Skutečnosti tvrzené žalobkyní jsou v souladu s historií dluhu předloženého žalobkyní. 5. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které mu byla poskytnuta předmětná částka. Nebylo však prokázáno, že žalovaný by svůj dluh hradil a soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně vyhovět a uložit žalovanému zaplatit částku ve výši 25 559,43 Kč sestávající z jistiny a řádných a zákonných úroků. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 475 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 023 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 559 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).