14 C 175/2022 — Okresní soud v Lounech

Žalobkyně se svou žalobou ze dne 30.5.2022 domáhala po žalované zaplacení částky 22 899 Kč s příslušenstvím. Nárok opírá o tvrzení, že mezi [právnická osoba] [právnická osoba] jako poskytovatelem programu [anonymizována dvě slova] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které bylo žalované umožněno členství v tomto programu. Společnost [anonymizováno] poskytla žalované přístroj [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v hodnotě 22 599 Kč a žalovaná byla zavázána hradit měsíční poplatky do výše ceny přístroje. Žalobkyně v žalobě řádně specifikovala, jakým způsobem dospěla k výpočtu žalované částky, a to včetně částky ve výši 300 Kč jako nákladů vymáhání pohledávky. Žalobkyně řádně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být zrušen pro nemožnost jeho doručení a následně soud ve věci nařídil jednání, když postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř, za situace, kdy žalobce se z jednání omluvil a žalované bylo předvolání doručeno řádně uložením, avšak žalovaná nevyužila svého práva a ve věci se nevyjádřila. Z listinných důkazů má tak soud za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla příslušná pohledávka řádně postoupena [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO] na žalobkyni, která tak byla aktivně legitimována k podání žaloby. Z předávacího protokolu má soud za prokázané, že dne [datum] byl původním věřitelem žalované předán příslušný mobilní telefon v částce 22 599 Kč, přičemž žalovaná potvrdila, že se seznámila s podmínkami programu„ [anonymizována čtyři slova]“. Ze smlouvy o užívání, resp. podmínek programu má soud za prokázané, že žalovaná byla povinna příslušný mobilní telefon řádně splácet, avšak k tomuto žalovaná nikdy nepřistoupila a žalobkyně současně požaduje částku ve výši 300 Kč na vymáhání pohledávky. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům. V řízení bylo prokázáno, že spolu předchůdkyně žalobkyně a žalovaná strana uzavřeli smlouvu, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované straně výše uvedený mobilní telefon, který byl úvěrovaný a žalovaná byla zavázána příslušný dluh splácet.. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, tj. jako smlouvu o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná strana příslušný mobilní telefon převzala, sjednaným způsobem je však nesplatila. Žalobkyně proto oprávněně vyzvala žalovanou stranu k vrácení nesplacené části poskytnutého úvěru. Jelikož žalovaná strana dlužnou částku neuhradila, dostala se do prodlení a předchůdkyni žalobkyně v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky trvá pro žalovanou stranu až do jejího úplného uhrazení. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky a doby prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení plně úspěšná. Náhrada nákladů řízení činí 2 368 Kč a sestává ze zaplaceného soudního poplatku 916 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč a k nim příslušejících 3 režijních paušálů po 100 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (§ 14b). Dále soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.