14 C 202/2023-57 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku výše uvedenou s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěru až do výše 25 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s vyrovnáním záporného účtu a žalobkyni tak nezbylo, než úvěr ke dni 1.9.2022 zesplatnit, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 3.9.2022 a následně vyzvala žalované k úhradě celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 22 018,32 Kč a řádných a zákonných úroků z prodlení ve výši 1 020,15 Kč. 2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být zrušen pro nemožnost jeho doručení žalovanému a soud následně ve věci nařídil jednání na den [datum], když žalobkyně se z tohoto jednání řádně omluvila a žalovanému bylo předvolání doručeno uložením a žalovaný zůstal ve věci zcela pasivní. 3. Soud proto ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně umožnila žalovanému čerpat příslušný úvěr a z výpisů z účtů má soud za prokázané, že skutečnosti tvrzené v žalobě ohledně výše dluhu jsou v souladu s těmito listinnými důkazy. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se opakovaně pokoušela věc řešit smírnou cestou, a to dopisem ze dne 1.6.2022, dopisem, který byl současně zesplatněním úvěru ze dne 3.9.2022 a další výzvou k úhradě ze dne 19.4.2023. Žalovaný však zjevně zůstal ve věci stejně tak jako k celému soudnímu řízení pasivní. V neposlední řadě soud vedl dokazování k otázce posouzení úvěryschopnosti klienta, když má za prokázané, že žalobkyně se touto otázkou řádně zabývala a úvěryschopnost klienta posuzovala, jak vyplývá z listiny založené ve spise. 4. Na základě výše uvedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne [datum] nepochybně řádně a platně smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 25 000 Kč, avšak nebylo prokázáno, že žalovaný příslušný dluh uhradil, a to ani po opakovaných výzvách žalobkyně. Skutečnosti tvrzené žalobkyní jsou v souladu s historií dluhu předloženého žalobkyní. 5. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které mu byla poskytnuta předmětná částka. Nebylo však prokázáno, že žalovaný by svůj dluh hradil a soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně vyhovět a uložit žalovanému zaplatit částku ve výši 23 038,47 Kč sestávající z jistiny a řádných a zákonných úroků. 6. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, požadovala náhradu nákladů řízení v částce 1 081 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 881 Kč a dva režijní paušály po 100 Kč v souladu s § 2 odst. 1 Vyhl. č. 254/2015 Sb.