7 C 247/2022-30 — Okresní soud v Lounech

Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 55 292 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené účastníky dne [datum] dodávala žalobkyně žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], faktura [číslo] splatná [datum] na částku 6 822 Kč v odběrném místě [obec] [ulice a číslo]. Žalovaná neuhradila za období od 1. 9. 2020 do 9. 3. 2021 vyúčtování spotřeby elektřiny v odběrném místě [obec] [ulice a číslo], a to ve výši 24 962 Kč dle faktury č [číslo] ze dne 15. 12. 2020 splatné 4. 1. 2021 a na částku 29 508 Kč dle faktury č [číslo] splatné 19. 4. 2021, z toho byla zaplacena částka 6 000 Kč, k úhradě zbývá částka 55 292 Kč O zaplacení spotřeby byla žalovaná žalobkyní opakovaně upomíná naposledy upomínkou před podáním žaloby ze dne 15. 6. 2022. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud v řízení postupoval a rozhodl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu bez nařízení jednání, když o věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 12. 2022, č.j. 7 C 247/2022–23, které nabylo právní moci dne 9. 1. 2023 byla v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzvána žalovaná, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalované bylo usnesení doručeno uložením dne 9. 1. 2023. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila. Žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Podle ustanovení § 2079 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ustanovení § 50 zák. č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel dodávat elektřinu jinému účastníkovi a tento jiný účastník se zavazuje zaplatit za ní dohodnutou cenu. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán po právu a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku celkem 55 292 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaná je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, požadovala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 212 Kč a náhradu podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 300 Kč, celkem 2 812 Kč a soud uložil žalované zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.