9 C 117/2023-22 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 500 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z toho, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč za poplatek, resp. obchodní úrok z úvěrové částky ve výši 0,9% denně od poskytnutí do celkové doby splatnosti, v celkové výši 1 890 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit celkovou úvěrovou částkou 8 890 Kč do lhůty splatnosti tj. do 13. 1. 2020. Žalovaná však následně ve lhůtě splatnosti, ani po této lhůtě svůj závazek vůči žalobkyni nesplnila ani částečně. Žalobkyně následně vůči žalované uplatnila sankční ujednání spočívající ve smluvní pokutě, kterou kapitalizovala částkou 3 500 Kč Celkem tedy požaduje úhradu částky 10 500 Kč představující dlužnou jistinu a poplatek ve výši 8 890 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč a dále pak zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od 14. 1. 2020 do zaplacení. 3. V průběhu řízení se žalovaná k věci samé nijak nevyjádřila a nevznesla proti nárokům žalobkyně žádné námitky. 4. Z připojených důkazů a ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě má soud za prokázáno, že dne [datum] došlo mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb. § 2395 a následující a podle zákona č. 257/2016 Sb. k uzavření smlouvy o spotřebitelského úvěru, v rámci které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč za souhrnný úrok ve výši 1 890 Kč, který byl současně žalované v plném rozsahu vyplacen a který se žalovaná zavázala řádně a včas vrátit do 13. 1. 2020. Skutečnost o tom, že žalované byl úvěr řádně poskytnut, má soud za prokázáno z potvrzení o vyplacení úvěru. Co se týče okolností ohledně uzavření dané úvěrové smlouvy, zde má soud za prokázáno, že toto bylo učiněno prostředky umožňujícími dálkovou komunikaci, přičemž žalovaná smluvní dokumentaci obdržela a následně podepsal elektronickou formou. Dále má soud za prokázáno, že žalovaná následně po vyčerpání úvěru své závazky řádně neplnila, když ve lhůtě splatnosti ani následně vyčerpaný úvěr včetně příslušenství nevrátila ani částečně. Uvedený závěr pak plyne zejména ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, neboť žalovaná pro svoji pasivitu v rámci řízení tuto skutečnost žádným způsobem nerozporovala. Jelikož po celou dobu řízení byla žalovaná nekontaktní a nečinná, a nevznesla proti těmto požadovaným nárokům ze strany žalobkyně žádné relevantní námitky, ani soudu nepředložila důkazy o tom, že by měla tyto závazky již zcela uhrazeny, případně zčásti, vycházel soud při posuzování těchto záležitostí pouze ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a k ní připojených důkazů. Po podrobném prozkoumání přiložených důkazů a porovnání se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě a v jejich vzájemném kontextu má soud dostatečně za prokázáno, že jednotlivá tvrzení včetně výše uvedených jednotlivých složek dlužných částek mají oporu v přiložených důkazech. Dále pak z předžalobní výzvy k zaplacení má soud za prokázáno, že žalobkyně měla snahu poskytnout žalované dostatek prostoru pro doplacení dlužných částek z poskytnutého úvěru, aby tak nedošlo k potřebě podání žaloby. Na základě všech výše uvedených skutečností má tedy soud za dostatečně prokázáno, že jednotlivé nároky žalobkyně jsou oprávněné, opodstatněné a důkazně dostatečně podložené, a proto žalobě zcela vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit celkem částku 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).