9 C 394/2022-24 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 651,19 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] spotřebitelskou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které měl žalovaný možnost opakovaného čerpání finančních prostředků v rámci smluveného limitu a takto vyčerpané částky měl poté povinnost žalobkyni řádně a včas vrátit způsobem stanoveným v úvěrové smlouvě a v obchodních podmínkách. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu čerpal finanční prostředky, nicméně s jejich řádným vrácením se dostal do prodlení, a to i po zaslaných upomínkách, což vedlo k tomu, že žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila s účinností k 31. 3. 2022, přičemž dluh v této době činil celkem 24 651,19 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 19 918,28 Kč, dlužné úroky ve výši 2 749,41 Kč, dlužné pojistné ve výši 799 Kč, náhradu nákladů za upomínání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu za prodlení s placením ve výši 584,50 Kč. 3. Žalovaný se v průběhu řízení k celé záležitosti nijak nevyjádřil a současně byl nekontaktní. 4. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl smluvní vztah podle § 2395 a následující občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, na základě kterého žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr revolvingového typu, který žalovanému umožňoval opakované čerpání finančních prostředků, čehož využil a tímto způsobem vyčerpal minimálně jistinu ve výši 19 918,28 Kč, s jejímž řádným vrácením se dostal do prodlení a žalobkyně tedy důvodně od této úvěrové smlouvy odstoupila ke dni 31. 3. 2022. S ohledem na skutková tvrzení obsažená v žalobě, připojené důkazy a na to, že žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, má soud za prokázáno, že se výše skutkový popsaný stav se zakládá na skutečnosti. Žalovaný tedy dluží žalobkyni celkem částku 24 651,19 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 19 918,28 Kč, dlužné úroky ve výši 2 749,41 Kč, dlužné pojistné ve výši 799 Kč, náhradu nákladů za upomínání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu za prodlení s placením ve výši 584,50 Kč a tyto nároky soud shledává za oprávněné. Žalobkyni dále vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 901,78 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po odstoupení od úvěrové smlouvy. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem má soud za to, že žaloba je důvodná, žalované nároky oprávněné a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 2 329 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a soudní poplatek ve výši 877 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.