9 C 417/2022-25 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 643,96 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázala společně se souhrnnými náklady ve výši 17 184 Kč řádně a včas vrátit formou 14 pravidelných měsíčních splátek v jednotlivé výši 2 656 Kč. Žalované byl úvěr poskytnut v plné výši, nicméně žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celkové výše úvěru 24 384 Kč, když celkem zaplatila pouze částku 12 800 Kč. Se zbytkem úvěru tak dále zůstala v prodlení. Uvedené vedlo k tomu, že došlo k uplatnění sankčního smluvního ujednání spočívajícího ve smluvní pokutě, která byla kapitalizována částkou 135,03 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba] uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne [datum]. Žalovaná ani poté však svůj závazek nesplnila. Žalobkyni tedy nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná byla v průběhu celého řízení nekontaktní, nečinná a k žalobě samé se žádným způsobem nevyjádřila. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů, má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl smluvní vztah v režimu občanského zákoníku podle § 2395 a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 257/2016 Sb. o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dále že v průběhu tohoto smluvního vztahu žalovaná uhradila pouze částku 12 800 Kč a s dalším plněním se dostala do prodlení. Uvedené mělo za následek, kromě požadavku na doplacení zbytku úvěru i uplatnění sankčního ujednání v podobě smluvní pokuty tak, že celková dlužná částka 23 643,96 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 13 502,88 Kč, částku 8 787,26 Kč představující dlužné poplatky, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 218,79 Kč a smluvní pokutu ve výši 135,03 Kč. Dále pak žalovaná dluží příslušenství spočívající v kapitalizovaném obchodním úroku ve výši 930,56 Kč a kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 31,45 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 13 502,88 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení. Dále má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou a tato skutečnost pak byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum]. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a k tomu, že žalovaná se v průběhu řízení k celé věci nevyjádřila, považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a odůvodněný a z tohoto důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 2 398 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a soudní poplatek ve výši 946 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.