1 C 234/2024-55 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 30 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. ú. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 14. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 20 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 8 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, tj. za dobu od 19. 12. 2023 do 9. 5. 2024 ve výši 2 840 Kč.2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, která svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. K jednání nařízenému na den , datum, se dostavil žalovaný a uvedl, že v době, kdy mu žalobkyně úvěr poskytla, měl i jiné dluhy, které doposud splácí, obsahu smlouvy plně neporozuměl, když zejména si není vědom ujednání o výši úroku 40 % měsíčně a dále uvedl, že se chce dluhů zbavit a žádá, aby soud zohlednil jeho majetkové a finanční poměry. Dosud splácí dva své závazky vzniklé ještě před poskytnutím tohoto úvěru, přišel o dům, kterým ručil za dluhy své matky a hradí nyní nájem ve výši 5 000 Kč. Žádal, aby tyto skutečnosti byly soudem zohledněny při stanovené lhůty pro zaplacení. K procesu zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že žalobkyně se při sjednání úvěru zajímala o jeho příjmy a ty jí popravdě sdělil.3. Žalobkyně předložila listinné důkazy a to smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a , datum, , kopie osobních dokladů žalovaného, doklad o existenci účtu žalovaného, potvrzení o platbách, oznámení o zesplatnění z , datum, , předžalobní upomínku z 9. 5. 2024.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie řidičského průkazu a obřanského průkazu a ověřením jeho bankovního účtu /viz smlouva o úvěru, fotokopie řidičského průkazu, fotokopie občanského průkazu, potvrzení o platbě 15 000 Kč z , datum, , potvrzení o platbě 5 000 Kč ze dne , datum, /. Dle dokladu o vyplacení úvěru a zprávy , banka, ze dne , datum, vyžádané soudem, žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, podanou k poštovní přepravě dle podacího lístku dne téhož dne. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovaným a výplatních lístku za měsíce březen, duben a květen 2023. Z žádného důkazu není patrno, že by se zabývala výdaji žalovaného, popř. jinými jeho závazky.6. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nenavrhla žádné důkazy a vzhledem k absenci žalobkyně na jednání soudu nebylo možno ji poučit ve smyslu § 118a o. s. ř.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že vůle žalovaného a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalovaného zabývala a prokázala, že měla k dispozici výplatní lístky za dobu 3 měsíců. Z žádného důkazu není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala též jeho výdaji a dalšími závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).15. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky 8 000 Kč představující sjednaný 40 % měsíční úrok, a co do částky ve výši 2 840 Kč představující smluvní pokutu, byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.16. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky přiznané výše bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut. Při stanovení počátku prodlení žalovaného soud vycházel ze zjištění, že žalovanému byla doručena žaloba soudem dne , datum, a počátek prodlení stanovil ke dni , datum, . Doručení dřívější výzvy k plnění žalovanému nebylo v řízení prokázáno. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.17. Soud shledal důvodnou žádost žalovaného o stanovení splátek, když nev