1 C 69/2024-83 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částku 2 985 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 20. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 15 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 6 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, tj. od 9. 7. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy 24. 1. 2024 ve výši 2 985 Kč.2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, která svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. K jednání nařízenému na den , datum, se dostavil právní zástupce žalovaného a namítl, že úvěrová smlouva, o kterou žalobkyně svůj nárok opírá, je neplatná. Před jejímu uzavřením žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a rovněž požadovaný úrok je nepřiměřeně vysoký. Na jeho straně nelze dovodit ani existenci bezdůvodného obohacení, neboť do současnosti zaplatil ve prospěch pohledávky z předmětného úvěru částku 35 582 Kč.3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kopie osobních dokladů žalovaného, přehled pohybů na bankovním účtu, potvrzení o platbě, oznámení o zesplatnění z 5. 7. 2023, předžalobní upomínku z 24. 1. 2024 včetně podacího lístku.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie občanského průkazu a ověřením jeho bankovního účtu /viz smlouva o úvěru, fotokopie občanského průkazu, potvrzení o platbě 1 Kč z , datum, /. Dle dokladu o vyplacení úvěru a zprávy , banka, . ze dne , datum, žalovaný úvěr čerpal ve výši 15 000 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 5. 7. 2023 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 25 489 Kč jako dlužné částky z úvěru č. , hodnota, ke dni , datum, . Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2023 podanou k poštovní přepravě dle podacího lístku dne téhož dne. Z obsahu výzvy vyplývá, že žalovaný měl, po sečtení všech nákladů a sankcí, uhradit částku 18 522,93 Kč.5. Žalovaný tvrdil, že žalobkyni ničeho nedluží, neboť ve prospěch poskytnuté částky zaplatil 35 582,10 Kč. Z upomínky ze dne 5. 1. 2024, kterou předložil, vyplývá, že ke dni 4. 9. 2023 činil dluh 16 652,73 Kč. Z připojené přílohy, která je dle textu upomínky označena jako kompletní rozpad dluhu, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne , datum, jistinu ve výši 15 000 Kč a postupnými splátkami ve prospěch pohledávek žalobkyně zaplatil částku 35 582,10 Kč.6. Při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovaným a přehledu pohybů na účtu žalovaného za dobu od 9. 8. 2022 do 2. 2. 2023. Z této listiny je zřejmé, že žalovaný vydával finanční prostředky na sázky - , Anonymizováno, a hospodařil za pomoci úvěrů –, právnická osoba, dne 16. 1 2023, dne , datum, , právnická osoba, , , dne , datum, , právnická osoba, , dne , datum, , právnická osoba, Z žádného důkazu není patrno, že by se zabývala výdaji žalovaného, popř. jinými jeho závazky.7. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nenavrhla žádné důkazy a vzhledem k absenci žalobkyně na jednání soudu nebylo možno ji poučit ve smyslu § 118a o. s. ř.8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.9. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal za prokázané, že vůle žalovaného a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalovaného zabývala a prokázala, že měla k dispozici přehledy o pohybech na jeho účtu za dobu 3 měsíců. Z těchto listin je patrno, že žalovaný po celé období věnoval podstatnou část svých příjmů na sázky a své hospodaření saturoval zápůjčkami a úvěry. Z žádného důkazu není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala též jeho výdaji a dalšími závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).16. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně rovněž neunesla své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání obsahu tvrzené smlouvy ve vztahu k ujednání o požadovaném 40 % měsíčním úroku z poskytnuté částky a ve vztahu k požadované smluvní pokutě. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, avšak žalovaný namítl a prokázal, že žalobkyni zaplatil částku 35 582,10 Kč. Soud proto na jeho straně neshledal bezdůvodné obohacení a žalobu v celém rozsahu zamítl.17. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142