11 C 222/2023-28 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 244 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uhradila v příčinné souvislosti s poškozením zdraví smluvním zdravotnickým zařízením náklady poškozené [jméno] [příjmení] jako účastníka zdravotního pojištění. Žalovaný dne 16. 1. 2021 kolem 23.30 hod na adrese na [obec], [ulice a číslo] fyzicky napadl [jméno] [příjmení], čímž jí způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 12. 4. 2023 k zaplacení náhrady nákladů. Žalovaný tyto náklady nezaplatil. 2. Soud věc rozhodl dle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] čj. ZT [číslo] [anonymizováno] ze dne 26. 4. 2022, soud zjistil, že bylo vedeno trestní stíhání žalovaného jako obviněného pro skutek spočívající v tom, že dne 16. 1. 2021 v kolem 23.30 hod. v rodinném domě na adrese [adresa], okres [okres], nejprve fyzicky napadl po předchozí slovní rozepři svou družku [jméno] [příjmení], kterou nejméně ve dvou případech udeřil rukou sevřenou v pěst do oblasti levé lícní kosti a následně fyzicky napadl [jméno] [příjmení], kterou udeřil rukou sevřenou v pěst do levé poloviny obličeje, čímž [jméno] [příjmení] tímto napadením způsobil změnu zorného pole obou očí, podkožní krevní výron a otok víček se zúžením oční štěrbiny, prokrvácení spojivky levého oka, otok levé tváře, otok a podkožní krevní výron horního rtu vlevo a krevní výron ve sliznici ústní předsíně horního rtu vlevo, kdy si tato zranění vyžádala lékařské ošetření v nemocnici [obec] a vyšetření v oční ambulanci [okres], dále si vyžádala klidový režim, užívání léků proti bolesti a na ústup otoku měkkých tkání obličeje, symptomatickou lokální i celkovou terapii, přičemž na obvyklém způsobu života byla kvůli zhoršenému zraku omezena po dobu kolem 4 týdnů, kdy nemohla vykonávat svou profesní činnost [anonymizováno], a [jméno] [příjmení] tímto napadením způsobil kontuzi levého obočí maxilární oblasti a oblasti spánku, bez poruchy kožního krytu, kdy tímto zraněním dotyčná nebyla omezena na běžném způsobu života, v němž byl spatřován přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Věc byla postoupen [stát. instituce], neboť trestní stíhání bylo nepřípustné, avšak jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek. Z odůvodnění vyplývá, že obviněný byl usvědčován výpověďmi samotných poškozených, ale i [jméno] [příjmení], přičemž v průběhu řízení nevyvstala pochybnost o věrohodnosti těchto výpovědí. S výpověďmi poškozených pak zcela korespondují jak lékařské zprávy o zraněních, tak v případě poškozené [příjmení] rovněž znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Poškozená [jméno] [příjmení] svůj souhlas s vedením trestního stíhání žalovaného vzala dne 10. 3. 2022 zpět. 4. Z vyúčtování zdravotní péče ze dne 16. 1. 2021 včetně rozpisu plateb soud zjistil, že v souvislosti s léčením poškozené [jméno] [příjmení] vyúčtovala zdravotnická zařízení žalobkyni náklady v celkové výši 17 243,74 Kč, které žalobkyně zdravotnickým zařízením uhradila. Jedná se o úkony související se zhmožděním očního víčka a tkání očnice, včetně rychlé záchranné pomoci. 5. Z výzvy k zaplacení náhrady nákladů ze dne 12. 4. 2023 včetně doručenky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 17 337 Kč do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva byla zasílána na trvalou adresu žalovaného a vrátila se žalobkyni s tím, že si ji žalovaný nevyzvedl. 6. Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 7. Podle ustanovení § 2912 odst. 1 občanského zákoníku nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. 8. Podle § 55 odst. 1 věta první zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů nahrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. 9. Žalovaný se dopustil zaviněného protiprávního jednání vůči poškozené a zasáhl do práva poškozené na zdraví (absolutního práva). Skutečnost, že toto jednání neskončilo odsouzením žalovaného, na uvedený závěr nemá vliv. Z vyúčtování zdravotní péče vyplývá, že žalobkyně uhradila náklady na léčení poškozené a má právo v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění na jejich úhradu po žalovaném. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Soud proto žalobě vyhověl. 10. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má právo dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a paušální náhrada nákladů účastníka nezastoupeného advokátem za jeden úkon po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (žaloba). Soud nepřiznal žalobkyni nárok na paušální náhradu za předžalobní výzvu, když výzvu k zaplacení ze dne 12. 4. 2023 soud posoudil jako hmotněprávní výzvu k plnění. Po hmotněprávní výzvě pak již nenásledovala předžalobní upomínka. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalovanému po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 506/2015, není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě 7 dnů neplnil. 11. Lhůtu k plnění soud určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.