13 C 102/2023 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými a dále spolu s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 267,10 Kč. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu , webová stránka, ) smlouvu o zápůjčce (dále jen jako „Smlouva“), na základě které žalovanému poskytla převodem na účet částku 7 900 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 4 740 Kč, a to do , datum, . Žalovaný však dosud uhradil pouze 3 753 Kč, přičemž žalobkyně o tuto úhradu ponížila náklady spojené s uplatněním pohledávky, které byly původně ve výši 2 500 Kč a dále umořila smluvní pokutu ve výši 2 520 Kč. Žalobkyně požaduje náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 267,10 Kč. K samotnému uzavření Smlouvy žalobkyně uvedla, že tuto poskytla žalovanému prostřednictvím své webové stránky, totožnost žalovaného ověřila na základě scanu dokladu totožnosti a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, Smlouva byla následně podepsána elektronicky pomocí PINu, který žalobkyně žalovanému zaslala na jím uvedené telefonní číslo. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením Smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila na základě dokladů vyžádaných od žalovaného, takto získané informace pak byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, tím žalobkyně splnila svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Ohledně uplatněného nároku na smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení [§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Soud proto z provedených důkazů k těmto nárokům nečinil žádná skutková zjištění, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost navrženými důkazy prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 155/2012). Žalobkyně se omezila na konstatování, že náklady spojené s uplatněním pohledávky činí 2 500 Kč a smluvní pokutu požaduje ve výši 2 520 Kč, avšak již neuvedla, kde a za jakých podmínek si účastníci měli možnost tyto položky sjednat.4. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce soud zjistil, že je datována , datum, a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému převodem na účet 7 900 Kč a žalovaný do devadesátého třetího dne ode dne poskytnutí zápůjčky (tj. do , datum, ) tuto částku vrátí a zaplatí poplatek ve výši 4 740 Kč. Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného. U jména žalovaného je pouze uveden PIN kód: 6952.5. Z částečného výpisu z účtu soud zjistil, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, převedena částka 1 Kč a téhož dne částka 7 900 Kč.6. Z jednotlivých upomínek soud zjistil, že jsou adresovány žalovanému a žalovaný je zde upomínán o úhradu dluhu podle Smlouvy ze dne , datum, .7. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzývá k úhradě dluhu ze Smlouvy ze dne , datum, ve výši 17 585 Kč s tím, že pokud tak do tří dnů neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis žalobkyně žalovanému odeslala , datum, .8. Ze všeobecných obchodních podmínek soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil.9. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, eviduje banka na jméno žalovaného a současně, že dne , datum, banka zaevidovala na uvedeném účtu příchozí transakci ve výši 7 900 Kč od žalobkyně.10. Ze scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného.11. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jeho účtu a dne , datum, mu na bankovní účet č. , č. účtu, poskytla částku 7 900 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil částku 3 753 Kč.12. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu) pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o zápůjčce a obchodních podmínek, avšak ani jedna z uvedených listin neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou žalobkyně komunikovala, je právě žalovaný v této věci. Je rovněž nutno dodat, že samotný PIN kód, bez doložení skutečnosti, že byl přidělen právě žalovanému (tedy bez dalšího ověření totožnosti) nelze považovat ani za prostý elektronický podpis.13. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovaným (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).14. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě sankce neplatnosti smlouvy však zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit, neboť pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která byla vystave