13 C 89/2023-116 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku výše uvedenou s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 184 000 Kč, přičemž žalovaný byl zavázán žalobkyni uhradit úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3 529,35 Kč. Žalobkyně specifikovala, jakým způsobem dospěla k výpočtu dlužné částky.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne , datum, nepochybně řádně a platně smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 184 000 Kč a žalovaný se zavázal dluh hradit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3 529,35 Kč. Soud má za prokázané, že žalovaný byl seznámen se smluvními podmínkami z této smlouvy. Skutečnosti tvrzené žalobkyní jsou v souladu s historií dluhu předloženého žalobkyní. Z výzvy k úhradě má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou.4. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. V tomto případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 184 000 Kč, když žalovaný se zavázal hradit tento dluh v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3 529,35 Kč. Nebylo však prokázáno, že žalovaný by svůj dluh ve výši 185 204,45 Kč uhradil, a soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně vyhovět a uložit žalovanému zaplatit shora uvedenou částku se zákonným úrokem z prodlení.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 498,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 409 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 185 204,45 Kč sestávající z částky 8 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 520 Kč ve výši 5 569,20 Kč.