14 C 315/2023-32 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku výše uvedenou s tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru číslo: [číslo], na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč se smluvenými úroky ve výši 11,9% p.a. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, byla žalobkyně nucena úvěr ke dni 24.5.2023 zesplatnit. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 108 715,02 Kč, poplatků ve výši 3 812 Kč, přičemž žalobkyně dále požaduje příslušenství. Žalobkyně současně prokázala, že zkoumala úvěryschopnost žalovaného. 2. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V tomto případě účastníci řízení vyslovili s tímto postupem souhlas, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila i v žalobě a žalovanému bylo doručeno uložením do datové schránky usnesení zdejšího soudu č.j. 14 C 315/2023 – 29 ze dne 18.12.2023, které nabylo právní moci dne 28.12.2023. 3. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena výše uvedená smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut předmětný úvěr. Z dokladu o čerpání úvěru a historie dluhu je zjevné, že skutečnosti tvrzené žalobkyní jsou v souladu s těmito listinami. Současně je nutné zdůraznit, že žalovaný v průběhu řízení zůstal zcela pasivní a nijak se ve věci nevyjádřil. 4. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které mu byla poskytnuta žalobkyní tvrzená částka. Nebylo však prokázáno, že žalovaný by svůj dluh hradil a soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně vyhovět a uložit žalovanému zaplatit částku ve výši 112 527,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále s úrokem, který byl smlouvě dohodnut. 5. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. v částce 25 991,60 Kč, sestávající se zaplaceného soudního poplatku v částce 4 502 Kč a odměny za zastoupení advokátem v částce 16 860 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tři úkony právní služby po 5 620 Kč), tří režijních paušálů po 300 Kč a dále DPH ve výši 21%, když právní zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem DPH.