17 C 160/2024-58 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 23. 9. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 38 395,50 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 23,85 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 730 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena ověřovacím poplatkem z bankovního účtu žalovaného a z předložené kopie občanského průkazu. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 40 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 18. 8. 2023. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina ve výši 38 395,50 Kč, příslušenství se skládá z úroku z prodlení od 23. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet se smluvním úrokem ve výši 23,85 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 730 Kč. RPSN činila 39,98 %. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím ověřovacího poplatku z bankovního účtu žalovaného a z předložené kopie občanského průkazu /viz předsmluvní informace, smlouvu o úvěru, doklad o ověřovací platbě v elektronické databázi soudu CEPR, kopie občanského průkazu na č. l. 26-27/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 26 973 Kč (ověřený na základě výpisů z bankovního účtu žalovaného) a pravidelných výdajů ve výši 15 756 Kč sestávajících se z nákladů na bydlení ve výši 6 667 Kč a pravidelných finančních závazků ve výši 9 089 Kč (žalovaný byl v té době svobodný a bezdětný). Žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného zohlednila též dosavadní splácené úvěry žalovaného. Při prověřování majetkové situace žalovaného měla žalobkyně k dispozici kromě výpisů z bankovního účtu žalovaného též výplatní pásku a dále provedla lustraci žalovaného v registru Solus, Registru platebních informací, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a registru Cribis - vše bez negativního záznamu /viz výpisy z účtu žalovaného na č. l. 9-24, výplatní páska na č. l. 25, výsledky lustrací na č. l. 28-33/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovanému byla fakticky vyplacena pouze částka ve výši 32 000 Kč a částku 8 000 Kč si žalobkyně ponechala na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru /viz potvrzení o odeslání jistiny na bankovní účet žalovaného v elektronické databázi soudu CEPR, sdělení banky o majiteli účtu na č. l. 47-50/. Se splácením splátek se však žalovaný dostával do prodlení, žalobkyně proto po opakované urgenci přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 18. 8. 2023 splatným /viz výzvy k úhradě, oznámení o zesplatnění v elektronické databázi soudu CEPR/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku v elektronické databázi soudu CEPR /. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla po řádném zkoumání úvěruschopnosti platně uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když provedla lustraci žalovaného v dostupných registrech a na základě zjištěných informací také od žalovaného vyhodnotila žalovaného jako schopného úvěr splácet. Ani soudu z úřední činnosti není známo, že by žalovaný byl v době sjednání smlouvy v dluhové pasti či měl na svůj majetek nařízeny exekuce. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou. Na základě smlouvy o úvěru tak žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše 40 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem ve výši 23,85 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč vrátit v 72 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 40 000 Kč, nehradil však příslušné splátky řádně a včas, neboť se dostal se splácením jednotlivých splátek do prodlení. Žalobkyně následně celý úvěr zesplatnila. Soud proto přiznal žalobkyni částku 38 395,50 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 38 395,50 Kč.10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 714 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 536 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 395,50 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.