17 C 163/2024-110 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 18. 10. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 708 738,23 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 725 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 11,7 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 723 Kč a dále s pojistným s měsíční cenou ve výši 8,8 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 725 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 20. 7. 2023. Žalovanou částku 708 738,23 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 705 064,75 Kč, pojistné ve výši 3 673,48 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 50 626,72 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 426,50 Kč, vše kapitalizováno ke dni 17. 10. 2023, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní po posouzení jeho úvěruschopnosti dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 725 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 11,7 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 723 Kč. RPSN činila 12,34 %. Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti, invalidity III. stupně, pojištění pro případ pracovní neschopnosti a pojištění pro případ ztráty příjmu, přičemž pojistné bylo sjednáno ve výši 8,8 % z příslušné měsíční splátky úvěru /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku/. Z hlediska zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, v daném případě se jednalo o tzv. předschválený úvěr, kdy úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném potažmo spořícím účtu žalovaného, který pro něj žalobkyně vedla (účet č. , č. účtu, , prostřednictvím jehož byl i úvěr čerpán). Žalobkyně přitom vyšla jednak ze sdělených informací přímo od žalovaného uvedených ve formuláři nazvaném žádost o poskytnutí úvěru, kde žalovaný vyplnil, že jeho měsíční příjem činí 39 440 Kč, pravidelné měsíční výdaje činí 4 000 Kč a výdaje na splátky jiných úvěrů činí dalších 1 384 Kč. Žalobkyně se nespolehla pouze na sdělené údaje žalovaným a tyto prověřila právě se svým dlouhodobým vyhodnocením kreditních a debetních obratů na účtu žalovaného. Takto zjistila pravidelný příjem žalovaného za posledních 5 měsíců ve výši 39 441 Kč a pravidelné výdaje ve výši 12 237 Kč. Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázi CBCB (BRKI, odkud potvrdila informaci zjištěnou od žalovaného, že tento splácí jiný úvěr s měsíční splátkou ve výši 1 384 Kč a dále bylo provedeno hodnocení rizikovosti klienta přes databázi CRIF /viz výpisy z bankovního účtu žalovaného, lustrace v CBCB, CRIF/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 725 000 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení i přes opakované výzvy k úhradě, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 20. 7. 2023 splatným /viz výpis z účtu, upomínky, oznámení o zesplatnění včetně dokladů o doručení, přehled transakcí a úhrad/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku včetně dokladu o doručení/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru včetně pojištění, a to po řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše 725 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem a pojistným vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 725 000 Kč, nehradil však příslušné splátky řádně a včas, neboť se dostal se splácením jednotlivých splátek do prodlení. Žalobkyně následně celý úvěr zesplatnila. Soud proto přiznal žalobkyni částku 708 738,23 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 705 064,75 Kč a dlužnému pojistnému ve výši 3 673,48 Kč včetně sjednaného úroku ve výši 11,7 % ročně (dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící výši).10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila, tedy taktéž dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící výši.11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 69 877,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 28 350 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 708 738,23 Kč sestávající z částky 11 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 320 Kč ve výši 7 207,20 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.