17 C 166/2024-27 — Okresní soud v Lounech

1. Navrhovatelka a osvojitel se společným návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhají uznání rozhodnutí Okresního soudu ve , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , kterým bylo schváleno osvojení navrhovatelky osvojitelem, a to pro území České republiky. Návrh odůvodnili tím, že navrhovatelka je občankou České republiky a osvojitel je občanem , Anonymizováno, . Osvojitel o navrhovatelku pečoval již od jejího , Anonymizováno, . roku věku až do dosažení její zletilosti a považuje ji za svou dceru. Osvojitel vlastní děti nemá. Vlastní matka navrhovatelky uzavřela s osvojitelem v roce , Anonymizováno, manželství po , Anonymizováno, letech vztahu.2. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci. Osvojitel je státním občanem , Anonymizováno, /viz kopie občanského průkazu osvojitele na č. l. 17, výpis z informačního systému základní registrů na č. l. 22/. Vlastní matka navrhovatelky , jméno FO, , rozená , příjmení, , uzavřela dne , datum, manželství s osvojitelem /viz rodný list navrhovatelky na č. l. 12-13, výpis z informačního systému základní registrů na č. l. 20-21, oddací list na č. l. 18/. Osvojitel, který vlastní děti nemá, o navrhovatelku pečoval jako o vlastní dceru od , Anonymizováno, . roku věku do dosažení její zletilosti /viz nesporná tvrzení účastníků/. Rozhodnutím Okresního soudu ve , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bylo schváleno osvojení tehdy již zletilé navrhovatelky osvojitelem /viz citované rozhodnutí včetně překladu do českého jazyka na č. l. 2-9/.3. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodní právu soukromém (dále jen „ZMPS“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.4. Podle § 14 ZMPS rozhodnutí soudů cizího státu a rozhodnutí úřadů cizího státu o právech a povinnostech, o kterých by podle jejich soukromoprávní povahy rozhodovaly v České republice soudy, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské a jiné veřejné listiny v těchto věcech (dále jen „cizí rozhodnutí“) mají v České republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána českými orgány veřejné moci.5. Podle § 63 odst. 1 ZMPS jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Pro řízení o uznání platí ustanovení § 16 odst. 4.6. Podle § 16 odst. 4 ZMPS ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.7. Podle § 15 odst. 1 ZMPS pokud v dalších ustanoveních tohoto zákona není stanoveno něco jiného, nelze pravomocná cizí rozhodnutí uznat, a) jestliže věc náleží do výlučné pravomoci českých soudů, nebo jestliže by řízení nemohlo být provedeno u žádného orgánu cizího státu, kdyby se ustanovení o příslušnosti českých soudů použilo na posouzení pravomoci cizího orgánu, ledaže se účastník řízení, proti němuž cizí rozhodnutí směřuje, pravomoci cizího orgánu dobrovolně podrobil, b) o témže právním poměru se vede řízení u českého soudu a toto řízení bylo zahájeno dříve, než bylo zahájeno řízení v cizině, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jehož uznání se navrhuje, c) o témže právním poměru bylo českým soudem vydáno pravomocné rozhodnutí nebo bylo-li v České republice již uznáno pravomocné rozhodnutí orgánu třetího státu, d) účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, byla odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení, zejména nebylo-li mu doručeno předvolání nebo návrh na zahájení řízení, e) uznání by se zjevně příčilo veřejnému pořádku, nebo f) není zaručena vzájemnost; vzájemnost se nevyžaduje, nesměřuje-li cizí rozhodnutí proti státnímu občanu České republiky nebo české právnické osobě.8. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.9. Podle § 847 odst. 1 písm. c) o. z. zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti.10. Soud dospěl k závěru, že návrh na uznání citovaného rozhodnutí je důvodný a že mu nebrání žádná ze zákonných překážek. Osvojitelka coby česká státní příslušnice byla v době osvojení již zletilá, a tudíž v dané věci nebyla dána výlučná příslušnost českých soudů ve smyslu § 60 odst. 3 ZMPS. Dané osvojení se nepříčí veřejnému pořádku a bylo by též přípustné podle hmotněprávních ustanovení českého právního řádu, tj. podle § 846 a násl. o. z. upravující osvojení zletilého, konkrétně podle § 847 odst. 1 písm. c) o. z., které je obdobou osvojení nezletilého. Stejně tak v daném případě uznání rozhodnutí nebrání žádná z překážek uvedených v § 15 odst. 1 ZMPS. Podle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 ze dne 6. července 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012, pak předmětné rozhodnutí, které navrhovatelka a osvojitel žádají uznat, je osvobozeno od všech forem legalizace a podobné formality. Z těchto důvodů soud aniž by ve věci nařizoval jednání rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a předmětné rozhodnutí uznal pro území České republiky.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v daném specifickém případě se oba účastníci domáhali téhož a fakticky mezi nimi nebylo žádného sporu. Lze proto uzavřít, že v řízení byli procesně stejně úspěšní oba účastníci, a proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.