17 C 276/2024-80 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 15. 11. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 111 082,25 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 30 000 Kč s možností navýšení, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 220 358 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 127 425 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 10. 8. 2023. Žalovanou částku 111 082,25 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 108 182,25 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 900 Kč, smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 2 000 Kč (4 × 500 Kč), příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14 686,39 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 697,69 Kč, vše kapitalizováno ke dni 13. 11. 2023, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč s možností navýšení úvěrového limitu až do výše 500 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 26,28 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Součástí smluvních ujednání bylo i pojištění schopnosti žalovaného splácet. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč za vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů, e-mailů a zaslání obyčejného psaní, a ve výši 130 Kč v případě psaní doporučeného, od , datum, byla výše sjednocena na částce 300 Kč za měsíc vymáhání /viz smlouva o úvěru na č. l. 48-49, úvěrové podmínky na č. l. 32-37, pojistné podmínky a rámcová pojistná smlouva na č. l. 38-47/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 220 358 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení a žalobkyni uhradil toliko celkem částku ve výši 127 425 Kč, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 10. 8. 2023 splatným /viz výpis čerpání na č. l. 52-55, výzva k úhradě na č. l. 27 včetně podacího archu na č. l. 50-51/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 28/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala na vlastní systém výpočtu dle statistického modelu, tedy stanovení kreditního skóre dlužníka při využití statistického modelu, v rámci kterého vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky (dále jen „MLS“), a to jednak pro samotného žalovaného, tak i pro domácnost žalovaného (ačkoliv pouze žalovaný je účastníkem úvěrové smlouvy), dále zkontrolovala bonitu klienta kontrolou v externích registrech SOLUS a NRKI (a lustrací s negativním výsledkem v registrech CEE a ISIR). Žalobkyně nijak neověřovala žalovaným uvedené příjmy žalovaného ve výši 27 000 Kč čistého měsíčně, žádným způsobem neověřovala ani výdaje, když pro výpočet MLS žalovaného vycházela toliko z výdajů sestávajících z částky životního minima klienta ve výši 3 550 Kč částky životního minima na 2 vyživované děti ve výši 4 840 Kč a výše ostatních splátek žalovaného úvěrovým společnostem (mimo žalobkyni) v celkové výši 2 084 Kč měsíčně, přičemž pro účely výpočtu MLS domácnosti dále využila statistické minimální výdaje na bydlení ve výši 5 763 Kč (žalovaný uvedl měsíční výdaje domácnosti 5 500 Kč), a dále vycházela z životního minima členů domácnosti ve výši 8 390 Kč. Ačkoliv žalobkyně uvádí, že uvedený systém, vycházející z obvyklých statistických dat se žalobkyni osvědčil pro nižší % řádně nesplácených úvěrů (dle žalobkyně se do procesu soudního vymáhání dostane pouze 1,5 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv), nemá žalobkyní vybraný způsob pro schvalování poskytování úvěrů faktický vliv na hodnocení soudu o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť v daném konkrétním případě žalobkyně vycházela pouze z dat uvedených ze strany žalovaného, aniž by tyto jakýmkoliv způsobem ověřovala, počítajíc s nižší statistickou pravděpodobností nesplácení s ohledem na výši poskytnutého úvěru jakožto i výši splátek. Dle názoru soudu však nelze zcela rezignovat na prověřování skutečných příjmů a výdajů žalovaného (případně i jeho domácnosti, pakliže z těchto údajů vychází), a to zejména za situace, kdy ze samotného zkoumání žalobkyně vyplývá, že žalovaný má splátky jiným věřitelům (vyjma žalobkyně) ve výši 2 084 Kč měsíčně, tedy v poměrně vysoké výši vzhledem k tvrzeným příjmům. Dále žalobkyně pro výpočet MLS žalovaného jako jedné osoby nikterak nezapočítává výdaje na domácnost, a (veškeré) výdaje na živobytí přebírá z životního minima žalovaného /viz potvrzení o ověření bonity klienta na č. l. 29, úvěrová zpráva na č. l. 21-23, metodika posouzení úvěruschopnosti na č. l. 30-31/. Závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti pak soud nemohl učinit ani z dalších provedených listinných důkazů. Jak vyplývá z formuláře potvrzení o ověření bonity klienta, žalovaný měl uvést formu bydlení: vlastní byt/dům. Soud sám provedl lustraci žalovaného v katastru nemovitostí ke dni uzavření příslušné smlouvy, z čehož bylo zjištěno, že žalovaný v té době neměl v katastru nemovitostí evidované vlastnické právo k nemovité věci. Lze tak uzavřít, že ani tuto informaci sdělenou žalovaným žalobkyně neprověřovala náhledem do katastru nemovitostí /viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 65/. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně