17 C 281/2024-43 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 21. 2. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 45 564,95 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se na základě uzavřené smlouvy o dodávkách elektrické energie ze dne , datum, č. , hodnota, jedná o neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. EAN OPM: , hodnota, , nacházejícím se na adrese , adresa, za období od 1. 12. 2021 do 4. 4. 2022 a za období od 5. 4. 2022 do 20. 9. 2022. Žalovaná částka sestává z vyúčtované ceny za dodávku elektřiny ve výši 45 084,95 Kč a z 2 poplatků po 240 Kč jako paušální náhrady nákladů za odeslání upomínek.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Žalovaná v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem , Stát, . Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud na základě pátrání zjistil, že žalovaná má bydliště na adrese , adresa, a písemnosti jsou jí na tuto adresu doručovány /viz doručenka na č. l. 12 p. v./. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána, stejně jako místní příslušnost.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa vedeném pod č. EAN OPM: , hodnota, , nacházejícím se na adrese , Adresa zainteresované osoby 0/0, , a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas cenu elektřiny a související služby. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně, podle kterých byla žalovaná povinna platit nejen zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny. Ve všeobecných obchodních podmínkách byl sjednán též poplatek za odeslání upomínky ve výši 240 Kč /viz smlouvu, všeobecné obchodní podmínky, ceník/. Žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek na platbách za elektřinu a související služby fakturou č. , hodnota, znějící na částku 31 745,72 Kč za spotřebu elektřiny v období od 1. 12. 2021 do 4. 4. 2022 se splatností do 26. 4. 2022, a dále fakturou č. , hodnota, znějící na částku 13 339,23 Kč za spotřebu elektřiny v období od 5. 4. 2022 do 20. 9. 2022 se splatností do 19. 10. 2022, a 2 upomínkami, kterými byl žalované vyúčtován poplatek za odeslání každé jednotlivé upomínky po splatnosti ve výši 240 Kč za upomínku, celkem tedy 480 Kč /viz příslušné faktury a upomínky/. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu včetně podacího archu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.8. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny, žalovaná však nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Soud rovněž přiznal žalobkyni smluvní pokuty ve výši 2×240 Kč – paušální náhradu nákladů spojených s upomínáním žalované o jejím dluhu. Žalovaná byla s povinností platit případné poplatky seznámena v obchodních podmínkách žalobkyně včetně ceníku poplatků. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.11. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 001 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 823 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 564,95 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.