17 C 37/2024-23 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 1. 8. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 116 237,29 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 115 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 10,99 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 300 Kč v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 622 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena z předložené kopie občanského průkazu. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 115 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 17 697,46 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 24. 5. 2023. Žalovanou částku 116 237,29 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 111 523 Kč, smluvní úrok ke dni zesplatnění ve výši 3 214,29 Kč a smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 1 500 Kč (3 × 500 Kč), příslušenství se skládá ze smluvního úroku ve výši 10,99 % p. a. z dlužné jistiny od 24. 5. 2023 do zaplacení a z úroku z prodlení od 25. 5. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní po posouzení jeho úvěruschopnosti dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 115 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 10,99 % ročně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 300 Kč dle obchodních podmínek a sazebníku v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 622 Kč. RPSN činila 12,08 %. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie občanského průkazu /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného, potvrzení o elektronickém podpisu smlouvy, tabulka příjmů a výdajů žalovaného, výpisy z bankovního účtu žalovaného/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 115 000 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení, kdy celkově žalobkyni uhradil toliko částku 17 697,46 Kč, přičemž poslední platba byla uskutečněna dne 28. 2. 2023 /viz potvrzení o vyplacení jistiny, splátkový kalendář, sdělení banky o majiteli účtu/. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 24. 5. 2023 splatným /viz oznámení o zesplatnění/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, žalobkyně jakožto úvěrující osoba po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše 115 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru vrátit v 120 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 115 000 Kč, nehradil však příslušné splátky řádně a včas, neboť se dostal se splácením jednotlivých splátek do prodlení. Žalobkyně následně celý úvěr zesplatnila. Soud proto přiznal žalobkyni částku 116 237,29 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 111 523 Kč, smluvnímu úroku ke dni zesplatnění ve výši 3 214,29 Kč a smluvní pokutě ve výši 1 500 Kč (tj. ve výši 3 × 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou). Pokud jde o smluvní pokutu, soud uvádí, že byla sjednána plně v souladu s limity stanovenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud žalobě vyhověl i ohledně sjednaného úroku ve výši 10,99 % ročně dále běžícího ode dne zesplatnění do zaplacení.11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila, tedy z dlužné jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění.12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 720,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 650 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 116 237,29 Kč sestávající z částky 5 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 240 Kč ve výši 3 830,40 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.