7 C 259/2023-45 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 60 821,30 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . IČ: , IČO, smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy obdržel žalovaný finanční hotovost ve výši 33 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru, a příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši , částka, spočívající v kapitalizované smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 61 348 Kč ve 14měsíčních splátkách ve výši 4 382 Kč, splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na den 16. 12. 2021. Na základě žádosti žalovaného o úvěr a uvedených údajů o jeho finanční situaci původní věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, s ohledem na výši příjmu, výdajů a výši požadovaného úvěru vyhodnotil původní věřitel žalovaného jako způsobilého ke splacení úvěru. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil částku ve výši 9 381,99 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatnění, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti, to je ke dni 16. 12. 2021, od, Anonymizováno, 17. 12. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo v souladu s čl. 4. odstavcem 1. strany smlouvy na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně požaduje nesplacení jistiny ve výši 28 313,18 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z 28 313,18 od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 604,42 Kč (za období od 17. 12. 2021 do 16. 1. 2023 z jistiny 28 313,18 Kč), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, částky ve výši 28 248,87 Kč tvořenou součtem nesplaceného úroku 2 328,42 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 4 596,04 Kč (úroky celkem 6 924,46 Kč), nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 13 695,85 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 2 597,42 Kč nesplaceného inkasního poplatku 5 031,14 Kč (tj. celkem, Anonymizováno, 21 324,41 Kč) a smluvní pokuty ve výši 11 183,71 Kč (od 17. 12. 2021 do 16. 1. 2023, §122 z. č. 257/2016Sb. o spotřebitelském úvěru). Pohledávka byla z původního věřitele postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , to je okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 24. 5. 2023.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . Žalobkyně se k jednání nedostavila, omluvila svoji neúčast u jednání a souhlasila s rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti.4. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok 3 177 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 16 170 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 3 061 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 5 940 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 4 382 Kč. Celková dlužná částka splatná dlužníkem byla 61 348 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru byly 28 348 Kč. Finanční prostředky z úvěru byly žalovanému vyplaceny v den podpisu smlouvy v hotovosti. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl bydlení v nájmu, bez vyživovací povinnosti, ženatý, základní vzdělání, název zaměstnavatele, celkový měsíční příjem ve výši , částka, , výdaje na bydlení, energie byly uvedeny ve výši , částka, měsíčně, na dopravu, jídlo, osobní náklady , částka, , použitelný měsíční příjem ve výši , částka, , mezi doloženými doklady je zaškrtnut údaj pracovní smlouva a výpis z účtu. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 5. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, výzva byla dle poštovního podacího lístku předána k poštovní přepravě dne 29. 5. 2023.5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu pohledávek, přílohy č. , číslo, - seznam pohledávek v listinné podobě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO zainteresované společnosti 0/0, . O postoupení pohledávky dle podacího archu byla zásilka předaná k poštovní přepravě dne 10. 2. 2023, žalovaný byl vyrozuměn v oznámením ze dne 9. 2. 2023 o postoupení pohledávky.6. Žalovaný při jednání soud dne , datum, uvedl, že si jednání s žalobkyní ani se společností , právnická osoba, . nevybavuje. Po předložení žádosti o úvěr, formuláře pro standardní informace a smlouvy potvrdil, že na listinách se nachází jeho podpis. K osobě , jméno FO, , uvedeného v listinách uvedl, že na toto jméno si vzpomíná a potvrdil, že kdysi hotovost obdržel, byl dotazován na příjem, byly požadovány výplatní pásky, jiné listiny ani doklady nebyly žádány. Ke svým osobním poměrům uvedl, že je ženatý dosahuje příjmu ze zaměstnání ve výši , částka, , manželka je vedena na úřadu práce, nepobírá žádné dávky, měsíčně vydá za nájem částku , částka, , hradí zálohu na elektřinu ve výši , částka, , zálohu na vodu ve výši , částka, , platí exekuci měsíční ve výši , částka, , dále je mu srážena zaměstnavatelem splátka na exekuci ve výši dle jeho výdělku, nemá vyživovací povinnost, nevlastní žádný hodnotný majetek, v jeho možnostech by bylo platit splátkách ve výši 2000 Kč měsíčně.7. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce uzavřel, že mezi smluvními stranami došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel vystupoval v rámci sjednávání smlouvy v postavení podnikatele a dlužník naopak v postavení spotřebitele. Soud proto smlouvu o úvěru kvalifikoval jako smlouvu spotřebitelskou, na kterou se vztahuje úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný převzal ve smlouvě uvedenou finanční hotovost, kterou se zavázal sjednaným způsobem splácet, avšak dohodnuté splátky řádně nehradil.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu