9 C 62/2024-21 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 011,66 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaná uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Na základě této smlouvy č. , číslo, byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit formou 36 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 916,41 Kč. Následně dne , datum, byla mezi účastníky původní smlouvy uzavřena další smlouva o úvěru, která však vycházela ze shodného základu jako smlouva původní včetně stejného čísla smlouvy, a tudíž se nejednalo o další poskytnutý úvěr, ale o pouhou modifikaci úvěru původního s tím, že je zde stanovena jistina ve výši 49 446,92 Kč a počet měsíčních splátek byl stanoven na 35, přičemž výše splátky zůstala stejná, pouze došlo k posunu splatnosti poslední splátky až ke dni 26. 11. 2025. Jelikož žalovaná opakovaně porušovala své smluvní závazky a neprováděla včas a v řádné výši předepsané splátky, došlo ze strany poskytovatele úvěru po marných výzvách k zesplatnění zbytku nesplaceného úvěru, a to ke dni 28. 4. 2023 a dále došlo k uplatnění sankčního ujednání ve formě smluvní pokuty. Žalovaná pak svůj závazek po zesplatnění neuhradila ani zčásti. Pohledávka byla následně postoupena ze společnosti , právnická osoba, na současnou žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přičemž fakticky k převodu této pohledávky na žalobkyni došlo dne , datum, , což bylo žalované oznámeno. Celková částka, se kterou zůstala žalovaná v prodlení, činí 51 011,66 Kč a představuje jistinu ve výši 49 046,92 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 1 814,74 Kč, paušální náhradu nákladů za upomínání ve výši 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a příslušenství spočívající v kapitalizovaném úroku ve výši 11 398,92 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 745,78 Kč a zákonném úroku z prodlení ve výši 15 % z jistiny od 8. 6. 2023 do zaplacení. Předžalobní výzva pak byla žalované zaslána 2. 10. 2023, avšak žalovaná ani po této výzvě svůj závazek vůči žalobkyni ani částečně nesplnila. Žalobkyni tedy nezbylo než se svého nároku domáhat soudní cestou.3. V průběhu řízení se žalovaná k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila a proti nárokům žalobkyně nevznesla žádné námitky.4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů, má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl smluvní vztah v režimu občanského zákoníku podle § 2395 a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl poskytnut ve výši 50 000 Kč, přičemž následně byla mezi účastníky smluvního vztahu uzavřena smlouva nová, která měla zřejmě za cíl nahradit smlouvu původní a přizpůsobit aktuální situaci, neboť zde již došlo k úhradě některé splátky, což vyplývá ze snížení dlužné jistiny a dále k prodloužení celkové splatnosti o jeden měsíc. Žalovaná se tímto zavázala svůj závazek řádně a včas vrátit pravidelnými měsíčními splátkami v počtu 35 ve výši 2 916,41 Kč. Rovněž pak z důvodu pasivity žalované v rámci tohoto řízení má soud za prokázáno, že žalovaná porušovala své smluvní povinnosti takovým způsobem, že právní předchůdce žalobkyně důvodně a účinně ke dni 28. 4. 2023 zesplatnil zbytek úvěru a požadoval okamžité doplacení, což však žalovaná neučinila ani zčásti. Soud má pak rovněž za prokázáno, že došlo k důvodnému uplatnění sankčního ustanovení ve formě smluvní pokuty, když toto ujednání je obsaženo přímo v úvěrové smlouvě. Dále pak soud považuje za prokázán nárok na náhradu nákladů spojených s vyzýváním a upomínáním žalované, přičemž paušální částka 150 Kč vyplývá přímo z úvěrové smlouvy a částka 482 Kč vyplývá z doložení jednotlivých provedených úkonů v rámci upomínání žalované. Výpočty jednotlivých částek poté vyplývají z předložených důkazů žalobkyní. Dále má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, , IČO , IČO, byla uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, na základě které byla poté ke dni , datum, na současnou žalobkyni převedena pohledávka za žalovanou a že tato skutečnost pak byla žalované oznámena. Na základě všech výše uvedených skutečností považuje soud nárok žalobkyně za oprávněný a dostatečně odůvodněný a z tohoto důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 12 768,50 Kč, což je odměna za 2,5 úkonu právní služby po 3 180 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč, 21 % DPH 1 858,50 Kč a soudní poplatek ve výši 2 060 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.