9 C 93/2024-30 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 084,42 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr řádně a včas splácet. Na základě písemných pokynů žalovaného byla celá úvěrová částka vyplacena v březnu a v listopadu 2012 v celkové výši 400 000 Kč. Nadále se žalovaný zavázal řádně splácet takto poskytnutý překlenovací úvěr do doby přidělení řádného úvěru, k čemuž došlo v roce 2016 a nadále měl poté splácet takto přidělený úvěr. Žalovaný však poté přestal řádně plnit své povinnosti z poskytnutého úvěru, když poslední splátku řádně uhradil 31. 8. 2022 a poté se dostal do prodlení. Uvedené vedlo k tomu, že po opakovaných výzvách ze strany žalobkyně došlo z její strany k odstoupení od úvěrové smlouvy k datu 31. 7. 2023, přičemž k tomuto datu činila celková částka 156 164,97 Kč. Po opakovaných výzvách žalovaný opět ničeho neuhradil, a proto žalobkyni nezbylo než se svého nároku domáhat soudní cestou, přičemž ke dni 31. 8. 2023 činila celková dlužná částka 158 416,23 Kč, což představuje jistinu ve výši 150 084,42 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 3 705,90 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 625,91 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč a dlužné poplatky ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaný se v průběhu řízení k celé záležitosti nijak nevyjádřil a současně byl nekontaktní.3. Soud ve věci provedl následující důkazy: smlouva o překlenovacím úvěru č. , hodnota, na částku 400 000 Kč ze dne , datum, včetně všeobecných úvěrových podmínek, sazebník úhrad za poskytované služby, žádost o výplatu úvěru ze dne 21. 3. 2012 a 29. 10. 2012, oznámení o výplatě z překlenovacího úvěru ze dne 27. 3. 2012 a 19. 11. 2012, výpis z překlenovacího úvěru za roky 2012, 2013, 2014 a 2015, výpis z účtu ve fázi přiděleného úvěru za roky 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021 a 2022, výpis z účtu stavebního spoření za rok 2019, poslední výzva k úhradě dlužných částek před odstoupením ze dne 1. 7. 2023 včetně dodejky, výpočet dlužných částek, výpočet úroků, přehled obratů na smlouvě. Z těchto provedených důkazů a skutkových tvrzení obsažených v žalobě má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl smluvní vztah podle § 2395 a následující občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření a žalovaný se zavázal takto poskytnutý úvěr řádně a včas zaplatit společně s úroky a příslušnými poplatky způsobem stanoveným úvěrové smlouvě a úvěrových podmínkách, které tvořily nedílnou součást smlouvy. Soud má dále za prokázáno, že žalovaným byl poskytnutý úvěr zcela vyčerpán na základě jeho žádostí o výplatu, a to ve dvou platbách dne 21. 3. 2012 a 29. 10. 2012. V roce 2016 se poté z překlenovacího úvěru stal úvěr řádný. Přehled o tom, jakým způsobem žalovaný plnil své závazky pak plyne z výpisů překlenovacího úvěru za období od roku 2012 do 2015 a z výpisů úvěru za období roku 2016 – 2022. Soud má dále za prokázáno, že žalovaný porušil smluvní ujednání ohledně řádného splácení svého závazku, což vyústilo v odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně, a to ke dni 31. 7. 2023, když po marných předchozích výzvách své dlužné závazky nedorovnal. Co se týče struktury celkového nároku, vycházel soud z vyčíslení provedené žalobkyní s odkazem na smluvní ujednání, kde vznikl nárok na smluvní pokutu a dále v souvislosti se sazebníkem úhrad za poskytované služby co se týče požadovaných poplatků a kapitalizaci obchodního úroku a úroku z prodlení. Ohledně těchto jednotlivých nároků nemá soud pochybnosti, jakožto rovněž ohledně tvrzení žalobkyně o neplnění povinností ze strany žalovaného, neboť žalovaný by po celou dobu řízení nečinný, nekontaktní, k žalobě samé soudu neposkytl žádné vyjádření, a tudíž vůči žalovaným nárokům nevznesl žádné relevantní námitky, kterými by se soud měl zabývat a které by současně zpochybňovaly nároky žalobkyně ať už v plné či částečné výši a rovněž tímto pochopitelně nepředložil ani žádné důkazy. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem má soud za to, že nárok žalobkyně je dostatečně odůvodněný a skutkově i důkazně podložený, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit dlužnou jistinu ve výši 150 084,84 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 500 Kč a související příslušenství spočívající v obchodním úroku a úroku z prodlení tak, jak je specifikováno ve výroku I.4. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 6 424 Kč, což představuje paušální náhradu nákladů pro nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 6 124 Kč.