11 C 188/2025-73 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 34 287 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, , na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to ve výši 27 500 Kč na účet zákazníka a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako jeho provize. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek a žalobkyně celý úvěr zesplatnila dopisem ze dne , datum, . Žalovaný je v prodlení se zaplacením částky 31 786 Kč, která se skládá z dlužných splátek ve výši 5 499 Kč a zesplatněné části jistiny ve výši 26 287 Kč. Dále žalobkyně požadovala dlužný úrok ve výši 2 682 Kč, sjednanou smluvní pokutu ve výši 998 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 303 Kč a dále účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč (za dvě upomínky pod 100 Kč). Žalobkyně dále žádala sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení do zaplacení. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující k řádnému splácení.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že si je vědom toho, že se žalobkyní uzavřel úvěrovou smlouvu a čerpal 30 000 Kč, je si vědom toho, že řádně nesplácel. Nemůže však přistoupit k uznání celého dluhu, neboť jeho výši a skladbu v této chvíli neumí prověřit. Již v době, kdy úvěr čerpal, byl v dluhové pasti, jen si to nedokázal uvědomit. Měl několik větších i menších úvěrů. Protože stále pracuje a pobírá invalidní důchod, měl za to, že vše zvládne. Bohužel opakovaně podléhal hráčské závislosti a jeho psychický stav se zhoršoval a propadal do zadlužení. V důsledku zadlužení počátkem tohoto roku přišel i o byt. Snaží se postupně jednotlivé dluhy splácet, obává se nejvíce zesplatnění úvěru u , právnická osoba, . Rovněž řeší svůj psychický stav a navštěvuje ambulanci pro léčbu závislosti. Žádal o úhradu dluhu v přiměřených splátkách.3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně a žalovaného, kteří se k jednání nedostavili.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , úvěrových podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, záznamu o vložení dokumentu do systému, potvrzení o provedení transakce, informace o schválení úvěru, upomínky ze dne , datum, včetně seznamu odeslaných upomínek, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, , soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako zákazníkovi úvěr ve výši 30 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 28,17 %. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve splátkách po 1 600 Kč měsíčně. Žalovaný zaplatil jednu korunu ze svého účtu pod variabilním symbolem uvedeným ve smlouvě. Dle potvrzení o provedení úhrad byla žalovanému převedena na jeho účet uvedený ve smlouvě částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný řádně nesplácel, když celkem uhradil částku 901 Kč. Žalovaný byl upomenut o zaplacení dlužných splátek dopisem ze dne , datum, . Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván ke splacení celkové dlužné částky do sedmi dnů. Z obsahu vyplývá, že byl žalovaný současně upozorněn na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku byla zásilka téhož dne podána k poštovní přepravě. Dle informace o sledování zásilky byla zásilka dodána dne , datum, . Dle listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne , datum, žalovaný uvedl příjem ve výši 50 000 Kč, ověřený příjem žalovaného činil 40 676 Kč, výdaje spojené s bydlením 5 700 Kč, závazky z úvěrů ve výši 10 000 Kč (společnost , právnická osoba, ), celkem úvěry dle REPI 13 400 Kč, ohledně ostatních výdajů povinného bylo vycházeno z životního minima. Dle mzdového lístku a informace o příjmech na účtu měl žalovaný průměrný příjem 40 676 Kč z období od srpna do listopadu 2024, byl majitelem účtu uvedeného ve smlouvě, jeho zůstatek činil 299,29 Kč (není zřejmé k jakému datu). Dle lustrace nebyl žalovaný veden v insolvenčním rejstříku ani neměl žádnou exekuci. Dle výpisu ze systému REPI měl žalovaný veden jeden revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 13 400 Kč, neměl splátku po splatnosti. Dle informace o řízení před katastrálním úřadem bylo vedeno řízení týkající se vkladu zástavního práva a zákazu zcizení nebo zatížení nemovitosti v katastrálním území , adresa, ve prospěch zástavního věřitele , právnická osoba, Dle výpisu z centrální evidence exekucí nebyl k osobě žalovaného nalezen žádný záznam. Dle výpisu z insolvenčního rejstříku nebyl nalezen záznam k osobě žalovaného. Dle registru REPI nebyl nalezen k osobě žalovaného žádný záznam.5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného o výdajích, tyto však neověřovala, to vše za situace, že měla doložen zůstatek na účtu žalovaného ve výši, která nedosahovala výši sjednané splátky. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrových smluv vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 26 599 Kč dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek uhradil 901 Kč (27 500 Kč – 901 Kč).6. V řízení byl prokázán spor o možnost žalovaného dlužnou částku zaplatit. Lhůtu k plnění jistiny soud určí na návrh některé ze smluvních stran podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaný se k jednání nedostavil, jiné důkazy k prokázání své majetkové situace nenavrhl, soud proto vycházel pouze z obsahu spisu, ze kterého je zřejmé, že žalovaný není schopen celkovou částku 26 599 Kč uhradit najednou. Soud proto určil splatnost podle poměrů, které byly v řízení prokázány (nebyla např. prokázána výše úvěru u , právnická osoba, .), na částku 4 000 Kč měsíčně. Výrok, kterým soud při využití § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určí lhůtu k plnění v budoucnu splatné části dluhu, má konstitutivní povahu. Proto nelze uvažovat o tom, že by spotřebitel z této části dluhu platil úrok z prodlení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Z tohoto důvodu nelze uložit žalovanému ani ztrátu výhody splátek. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši příslušenství (úroku, úroku z prodlení) požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalobkyně požadovala celkem 38 637 Kč včetně příslušenství a měla úspěch pro částku 26 599 Kč. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení 38 % (69 % -31%) svých nákladů. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 1 257 Kč, tj.38 % z celkových nákladů ve výši 3 308 Kč, které tvoří náklady na soudní poplatek ve výši 1 372 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za dva úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava za