14 C 203/2025-20 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky ve výši 15 657,43 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO:, IČO, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Na základě této smlouvy žalovaný odebíral elektřinu od právní předchůdkyně žalobkyně do odběrného místa , adresa, . Za odběr elektřiny pak žalobkyně žalovanému vystavila fakturu za fakturační období od 27. 12. 2021 do 19. 4. 2022, a to ve výši 18 053,59 Kč, když z této částky žalovaný uhradil pouze částku 2 396,16 Kč.2. Předmětná částka zůstala neuhrazena. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci.3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a účastníkům řízení bylo doručeno usnesení zdejšího soudu 14 C 203/2025-15 ze dne 4. 8. 2025, které nabylo právní moci dne 15. 8. 2025, když žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v žalobě a žalovanému bylo doručeno uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.4. Soud ve věci provedl dokazování výše uvedenými fakturami a detailním rozpisem vyúčtování k těmto fakturám. V neposlední řadě provedl soud důkaz smlouvou o dodávkách elektřiny a dále důkaz smlouvou o dodávkách plynu, které jsou specifikovány v odstavci 1. tohoto odůvodnění a upomínkami, ze kterých má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou.5. Takto prokázané dílčí skutečnosti shrnul soud v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.6. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dodala žalovanému elektrickou energii za předmětné výše specifikované období, které žalovaný odebírala avšak nebylo prokázáno, že by dluh vzniklý odběrem elektrické energie uhradil. Soudu tak nezbylo než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět.7. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobci i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení je stanoven v takové výši, jak je shora ve výroku I. uvedeno.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 657,43 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a jednoho úkonu po 400 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na uhrazení nákladů řízení ve výši 9 040,10 Kč, neboť v tomto případě se jedná o formulářovou žalobu a soud by se tak přiznáním takovýchto nákladů dostal do rozporu se zavedenou judikaturou.